Římské číslice
Tento číselný zápis vznikl ve starém Římě. Čísla v tomto systému jsou reprezentována kombinací písmen z latinské abecedy. Jedná se o číselnou soustavu nepoziční (pozice symbolu neurčuje její hodnotu) a navíc neobsahuje symbol pro nulu, což způsobilo, že byly přibližně od 13. století nahrazené číslicemi, které známe dnes a podle jejich původu je označujeme jako arabské.
Římské číslice jsou založeny na následujících sedmi symbolech, z nichž každý má pevnou celočíselnou hodnotu:
| Symbol | Hodnota |
| I | 1 |
| V | 5 |
| X | 10 |
| L | 50 |
| C | 100 |
| D | 500 |
| M | 1000 |
Základní čísla vypadají takto:
1 – I
2 – II
3 – III
4 – IV
5 – V
6 – VI
7 – VII
8 – VIII
9 – IX
10 – X
15 – XV
20 – XX
40 – XL
50 – L
60 – LX
80 – LXXX
100 – C
200 – CC
300 – CCC
400 – CD
500 – D
700 – DCC
900 – CM
Jak odvodit číslo z římského čísla:
Symbol umístěný za jinou, stejnou nebo vyšší hodnotou sčítá svou hodnotu s předchozím symbolem:
II = I + I = 1 + 1 = 2
III = I + I + I = 1 + 1 + 1 = 3
LXXX = L + X + X + X = 50 + 10 + 10 + 10 = 80
MDCXXI = 1000 + 500 + 100 + 10 + 10 + 1 = 1621
Symbol umístěný před vyšší hodnotou se odečítá od vyšší hodnoty:
IV = V - I = 5 - 1 = 4
XC = C - X = 100 - 10 = 90
Žádný symbol se neopakuje více než třikrát. Symboly I, X a C se při zápisu čísla objevují maximálně třikrát za sebou. V, L a D se vůbec neopakují za sebou.
Jak vytvořit římskou číslici:
Číslo rozložíme na rozvinutý zápis a každou hodnotu nahradíme příslušnými římskými symboly.
1511 = 1 000 + 500 + 10 + 1 = M + D + X + I = MDXI
969 = 900 + 60 + 9 = CM + LX + IX = CMLXIX
