Vztlaková síla a tělesa ve vodě
Vztlaková síla je důvodem, proč se ocelová koule potopí a ocelová loď ne. Koule má malý objem, takže na ni působí malá vztlaková síla (při ponoru do nádrže vytlačí malé množství vody). Loď má díky své stavbě objem větší (loď je naplněna vzduchem a tento vzduch celkovou hustotu lodi snižuje, takže její průměrná hustota jako celku je nižší než hustota vody). Loď také vytlačí nahoru větší množství vody (vytlačí vodu o stejné hmotnosti jako váží ona sama, tento parametr se nazývá výtlak a u lodí se udává v tunách pro plně naloženou loď). Množství nákladem se nazývá nosnost (udává se opět v tunách). Čára ponoru je vodorovná čára na trupu lodě, která ukazuje hloubku optimálního ponoru. Loď se potopí tehdy, je-li její hmotnost větší, než kolik je schopna vytlačit vody, např. při přetížení nákladem.
Na tomto principu fungují i ponorky, mají tzv. balastní nádrže, které se naplní vodou, když ponorka potřebuje klesnout (voda má mnohem větší hustotu než vzduch) a v případě vynoření se do těchto nádrží znovu nažene vzduch, který vodu vytlačí. Pro ponorky je také extrémně důležité, aby se neponořily příliš hluboko.
Ryby mají obdobu balastních nádrží, a to tzv. plynový (plovací) měchýř - orgán, který jim umožňuje volně se vznášet v různých hloubkách.
Hustota vody
Hustota vody se celkově liší podle toho, o jakou vodu se jedná (ačkoli ve většině výpočtů si vystačíme s hodnotou 1000 kg/m3). Studená voda má vyšší hustotu než teplá. Liší se i podle slanosti. Průměrná hustota mořské vody je 1025 kg/m3. Má tedy větší hustotu než sladká voda. Ač se to může jevit jako nepatrný rozdíl, naložená loď se při přechodu z moře do ústí řeky ponoří hlouběji. Při nakládání lodi se tedy musí brát ohled na to, aby nedošlo k jejímu přetížení. Z tohoto důvodu se lodě nakládají podle toho, jestli budou plout ve výlučně slané vodě, nebo i sladké.
Ledová kra se vznáší na hladině, i když je také tvořena vodou. Avšak hustota ledu (920 kg/m3) je o 10% nižší než hustota mořské vody, která se také liší podle slanosti (většinou 1025 kg/m3). Proto je 90% objemu kry ponořeno pod mořskou hladinou a je velmi obtížné určit skutečný tvar ledové kry pouze podle toho, co je vidět, což je nebezpečné pro plavidla v okolí.
Vztlaková síla je využívána i ve vodováze (libele). To je nástroj používaný především v oblasti stavebnictví a inženýrství k určení vodorovné (horizontální) roviny. Obsahuje zahnutý průhledný válec naplněný obarvenou tekutinou a bublinku vzduchu. Bublinka je díky nižší hustotě a zakřivení dutiny vždy v nejvyšší části dutiny označené dvěma ryskami. Z polohy bublinky pak lze jednoduše určit, jakým směrem je libela nakloněná a o kolik je potřeba zkoumaný předmět vyrovnat, aby byl ve vodorovné poloze.
Hustota lidského těla
Průměrná hustota lidského těla (používaná při výpočtech, pokud není uvedeno jinak) je blízká hustotě vody (1000 kg/m3). Po nadechnutí hustota lidského těla klesne na 945 kg/m3, při vydechnutí je přibližně 1 025 kg/m3. Proto když se chceme udržet na hladině bez pohybu (děláme tzv. mŕtvolku, musíme být co nejvíc nadechnutí). A chceme-li v bazénu klesnout ke dnu, musíme vydechnut. Nebo pořádně zabrat rukama i nohama a plavat směrem ke dnu. Potápěči si také často berou závaží ve formě zátěžových opasků, když se chtějí ponořit do hlubin. Při vynoření musí o to intenzivněji plavat nebo v případě nouze opasek odhodit. Podobně neplavci a malé děti využívají kruhy, rukávky nebo jiné pomůcky naplněné vzduchem - snižují hustotu těla a nadnáší svého nositele.
Praktickou aplikací vztlakové síly je, že při záchraně tonoucího je nutné, aby co největší část těla tonoucího byla pod vodou a venku byl pouze jeho obličej, protože tehdy je vztlaková síla největší a nejvíc tělo nadnáší.
