Fyzika Testy - cvičení z fyziky

Země

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Země

Země (latinsky Terra, řecky Gaia) má tvar nedokonalé koule o průměru cca 12 760 km. Po obvodu měří přibližně 40 000 km. Země se otáčí kolem své osy, což trvá 23h 56 min a 04 s. Země také po elipse obíhá okolo Slunce za 365,2564 dne.

Zemská osa je oproti ose, po které obíhá Slunce, vychýlená o 23,5 stupně. Tento jev způsobuje střídání ročních období. Na polokouli, jež je přivrácena ke Slunci, je léto (dopadají na ni sluneční paprsky kolmo). Na polokouli, která je od Slunce odvrácena, je zima (sluneční paprsky na ni dopadají šikmo).

Množství tepla a světla je závislé na eliptické dráze, po níž Země obíhá kolem Slunce. Zima na severní polokouli je mírnější, neboť je v té době Země nejblíže Slunci. Léto je však na severní polokouli chladnější, protože je Země v té době od Slunce nejvzdálenější.

Letní slunovrat (21. června) je den, kdy je severní polokoule nejvíce obrácena ke Slunci. Tímto dnem začíná léto.

Podzimní rovnodennost (23. září) je den, kdy jsou obě polokoule přivráceny ke Slunci stejně, což znamená, že den na obou polokoulích trvá shodně 12 h. V tento den začíná podzim.

Zima začíná 21. prosince na zimní slunovrat, což je den, kdy je severní polokoule nejvíce odvrácena od Slunce.

První jarní den, zvaný jarní rovnodennost, je 21. března. Den i noc jsou stejně dlouhé, neboť jsou obě polokoule přivráceny ke Slunci stejně.


Obratníky a polární kruhy

Jak již bylo řečeno, zemská osa míří jiným směrem - šikmo - (k Polárce v souhvězdí Malého vozu) než osa, kolem které Země obíhá Slunce (k souhvězdí Draka). Z tohoto důvodu má glóbus šikmou osu.

Země má dva obratníky (rovnoběžky, které vymezují místo, kam může dopadat kolmé záření Slunce) - obratník Raka a obratník Kozoroha.

Obratníku Raka, který leží 23 stupňů na sever od rovníku, dosahuje Slunce 21. června na letní slunovrat. Dále na sever již Slunce nepostupuje, zdánlivě se obrací a putuje zpět k rovníku. Od toho název obratník. V době obratu je Slunce v souhvězdí Raka, proto mluvíme o obratníku Raka.

Na zimní slunovrat (21. prosince) dosahuje Slunce 23 stupňů na jih od rovníku, kdy se tamním obyvatelům zdá, že Slunce k nim doputovalo ze severu, nad nimi se obrátí a vrátí se zpět. Tomuto obratníku se říká obratník Kozoroha, neboť Slunce je v době obratu v souhvězdí Kozoroha.

Za letního slunovratu svítí Slunce celý den na severní pól, neboť je v tu dobu k němu nejvíce přikloněn. Sluneční záření dosahuje i do míst okolo pólu až po 67. severní rovnoběžku zvanou severní polární kruh.

Stejná situace nastává na jižním pólu na zimní slunovrat - svítí zde slunce celý den - a 67. rovnoběžku nazýváme jižní polární kruh. Lidé, kteří v tento den budou na severním pólu, budou zažívat polární noc.

Tím, že Země obíhá okolo Slunce,se mění souhvězdí, která můžeme pozorovat. Postupně lze za Sluncem pozorovat 12 souhvězdí: Beran, Býk, Blíženci, Rak, Lev, Panna, Váhy, Štír, Střelec, Kozoroh, Vodnář, Ryby. Tato známá souhvězdí tvoří kruh, a protože je převážná většina pojmenována podle zvířat, nazývají se společně zvěrokruh.

Hvězdy a souhvězdí vidíme tedy každé roční období různé. V létě můžeme pozorovat souhvězdí Kozoroha, v zimě vidíme souhvězdí Raka. Po celý rok můžeme na obloze vidět Polárku (Severku - ukazuje, kde je sever).

Proč nelze vidět hvězdy i ve dne? Děje se tak díky slunečnímu záření v atmosféře. Pokud by Země atmosféru neměla, mohli bychom vidět hvězdy na černé obloze po celý den.

Země a její družice

Jedinou přirozenou družicí Země je Měsíc. Ten je od Země vzdálen 384 403 km. Je menší než Země, tudíž působí menší gravitační silou. Kvůli nízké gravitaci si nemůže udržet žádnou atmosféru a pro pobyt na něm je potřeba mít skafandr se zásobou vzduchu. Povrch je vyprahlá poušť plná kráterů.

Temným skvrnám na Měsíci se říká moře, ačkoli dnes již víme, že to jsou vyprahlé pláně, ne vodní plochy, jak se domnívali naši předci. Na Měsíci není tedy žádný vzduch ani voda a teplota se pohybuje od - 190°C do 110°C . Není zde možný žádný život.

Měsíc oběhne Zemi za 29 dní a za tuto dobu se také otočí kolem své osy. Z toho důvodu vidíme vždy jen jednu stranu Měsíce. Měsíc působí na Zemi svou gravitační silou a způsobuje mořský příliv a odliv.

Ostatní družice označujeme jako umělé družice. Jsou vyrobené člověkem a vyslané (vynesené raketou) na oběžnou dráhu okolo naší planety. Jsou využívané pro předpovědi počasí (meteorologické), vědecký výzkum (astronomické a geodetické), přenášení rozhlasu, televize a telefonních hovorů (spojové), pro navigaci lodí a letadel (navigační) nebo také pro špionáž (špionážní), neboť odhalí raketové a vojenské základny. Umělé družice můžeme na obloze spatřit často. Vypadají jako hvězdičky, které se pomalu pohybují. 

Kosmická loď je umělá družice s lidskou posádkou. Astronauti zde zažívají stav beztíže.

Člověk ve vesmíru

Pilotované kosmické lety, tedy lety s lidskou posádkou, jsou mnohonásobně náročnější než vypouštění družic. První let do vesmíru se odehrál 12. dubna 1961 na kosmické lodi Vostok 1, na palubě s prvním člověkem mimo planetu Zemi J. A. Gagarinem.

První člověk na Měsíci byl Neil Armstrong 21. července 1969.

Poté následovaly další lety do vesmíru i na povrch Měsíce sloužící k vědeckému bádání. V současnosti se na naší oběžné dráze nachází Mezinárodní vesmírná stanice (ISS), kde se její posádka zabývá výzkumy a experimenty z oblasti fyziky, astronomie, biologie či meteorologie.



Astronomie a astrofyzika (úvod)

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Astronomie a astrofyzika

Astronomie je věda, která zkoumá vesmírná tělesa (kromě Země), děje ve vesmíru se odehrávající a vesmír jako celek.


Astrofyzika je věda, která leží na pomezí fyziky a astronomie. Je zaměřená na fyziku vesmíru, což zahrnuje fyzikální vlastnosti astronomických objektů a jejich vzájemné působení.

Jednotky v astronomii:

- astronomická jednotka (střední vzdálenost Země od Slunce) - 1AU = 149,5 miliónů kilometrů

- světelný rok (vzdálenost, kterou ve vakuu světlo urazí za jeden pozemský rok) - 1 l.y. = 9 462 700 000 000 km (asi 63,3 tisíc AU) - téměř 20 biliónů kilometrů

- parsec (vzdálenost nebeského tělesa od Slunce, z něhož lze vidět vzdálenost Země od Slunce pod úhlem 1 vteřina) - 1 pc = 3,26 l.y. = 30 biliónů kilometrů

Vznik vesmíru

Dle dnes nejuznávanější teorie vznikl vesmír velkým třeskem asi před 15 miliardami let. Ten si můžeme představit jako výbuch, kdy hmota z velmi malého bodu (pod velkým tlakem) expandovala na všechny strany. Vesmír se dále rozpíná, nyní již pomalejším tempem.

Galaxie

Galaxie jsou nesmírně rozsáhlá společenství hvězd, mezihvězdného prachu, plynů a temné hmoty, které se navzájem přitahují gravitační silou. Odhaduje se, že v námi pozorovatelném vesmíru se nachází až 2 bilióny galaxií, mezi nimiž se rozprostírají obrovské prázdné prostory. Galaxie mohou, ale nemusí, vzniknout kolizí s jinou galaxií. 

Podle tvaru můžeme rozlišit 5 druhů galaxií - spirální, čočková,eliptická,nepravidelná a spirální s příčkou. 

Naše galaxie se nazývá Galaxie či Mléčná dráha a je příkladem spirální galaxie s příčkou. Na noční obloze lze spatřit jako široký mléčný pás. Její průměr je asi 100 000 světelných let a obsahuje více než 100 miliard planet a 100 až 400 miliard hvězd. Naše sluneční soustava se nachází přibližně 27 000 světelných let od středu Galaxie, na vnitřním okraji ramene Orionu.

Hvězdy

Hvězda je kulovité těleso tvořené plazmou (velmi žhavý plyn), které září svým vlastním světlem. Její záření vzniká při termonukleárních reakcích (termojaderná fúze - přeměna vodíku na helium) v jejím jádru. To, jak je hvězda jasná pro nás na Zemi, závisí na její zářivosti a vzdálenostiŽivotnost hvězd je mezi 1-10 miliardami let.

Naší nejdůležitější hvězdou je Slunce, v jehož jádru je teplota 15 milionů stupňů Celsia. Hvězda před gravitačním zhroucením (zánikem) má teplotu jádra přes 3 miliardy stupňů Celsia.

Hmotnost i velikost hvězd je různá. Nejmenší mají hmotnost desettisíckrát větší než naše planeta, největší i šedesátkrát větší než Slunce

Neutronové hvězdy (pulzary) mají průměr 10 - 15 km, hvězdy zvané bílí trpaslíci jsou stejné velikosti jako je naše Země, obři mají větší průměr než je délka dráhy Země okolo Slunce, nadobři mají průměr rovnající se 1000 průměrům Slunce.

Vše ve vesmíru se pohybuje. Pohyb hvězd se zjišťuje tak, že se vyfotografuje obloha a po delším časovém úseku (desetiletí) se vyfotografuje znovu. Snímky se porovnají a zjistí se, o jakou vzdálenost se hvězda posunula. Jedná se však o velmi malé rozdíly.

Hvězdokupa

Hvězdokupa je seskupení desítek až milionů hvězd, které jsou k sobě přitahovány gravitační silou. Dělí se na otevřené (desítky až stovky hvězd) a kulové (až miliony hvězd). Otevřenou hvězdokupu Plejády, obsahující více než 300 hvězd, lze vidět i pouhým okem. Kulové hvězdokupy můžeme v naší Galaxii pozorovat například v oblasti souhvězdí Střelce.

Souhvězdí

Souhvězdí je seskupení hvězd, které má přesně vymezené hranice. Je to obrazec, jenž je utvořen spojnicemi několika nejjasnějších hvězd. Rozlišujeme 88 souhvězdí vyznačených na hvězdných mapách. I když se polohy hvězd mění, vzhled souhvězdí je stejný. Změna polohy se projeví až za desítky tisíc let.

V České republice můžeme po celý rok pozorovat souhvězdí Velká medvědice, Malý medvěd, jejichž součástí je Velký a Malý vůz a souhvězdí Kasiopeja. V Malém voze se nachází Polárka, hvězda, ke které míří osa Země. Její blízkost k severnímu pólu ji dala označení Severka, jako ukazateli směru v době, kdy ještě neexistoval kompas.

Světový pól, obdoba severního pólu, kolem kterého se zdánlivě celá obloha otáčí, opisuje kružnici jednou za 25 800 let (Platonský rok). Za cca 13 000 let bude tedy pól u hvězdy Vegy (souhvězdí Lyra), ze které se pak stane Polárka. Poté se severní pól vrátí zase na místo, na kterém se nachází dnes.

Na jaře můžeme vidět například souhvězdí Raka, Hydry či Malého Lva, v létě souhvězdí Lišky, Kozoroha či Střelce, na podzim souhvězdí Vodnáře, Ještěrky či Velryby a v zimě souhvězdí Orion, Psa či Býka.

Komety

Kometa je malý, nepravidelně tvarovaný objekt složený z prachu, ledu a zmrzlých plynů. Tvoří ji jádro (pevná část), koma (plynná vrstva kolem jádra) a ohon (nebo také chvost či ocas, což je plyn prachové částice směřující od Slunce). Délka chvostu komety může být desítky nebo i stovky milionů kilometrů.

Většinu času je jádro komety neaktivní, což se změní, pokud se začne přibližovat ke Slunci. Jádro komety se zahřeje, uvolní se plyny a utvoří komu a nakonec se objeví chvost. Tento úkaz zmizí s průletem okolo Slunce.

Známá je Halleyova kometa, která oběhne okolo Slunce jednou za 76 let. Naposledy jsme ji mohli spatřit v únoru 1986.

Pokud se kometa přiblíží ke Slunci mnohokrát, rozpadá se na malé částice tzv. meteoroidy, které po elipse obíhají okolo Slunce. Vletí-li meteoroid do zemské atmosféry velkou rychlostí, lze pozorovat světelný jev - přelet meteoru. Zbytky meteoroidů (většina se v atmosféře roztaví a vypaří) , které dopadnou na povrch Země, se nazývají meteority.

 

Asteroidy

Asteroidy nebo také planetky, jsou vesmírné balvany, které se nejvíce vyskytují mezi Marsem a Jupiterem. Největší asteroid se nazývá Ceres (průměr asi tisíc kilometrů). Ten patří nyní do skupiny trpasličích planet spolu s Plutem a Eris. Další zajímavý úkaz jsou Trójané, skupina přibližně 100 planetek tvořící se Sluncem a Jupiterem stálý obrazec - rovnostranný trojúhelník.

Meziplanetární látky

Meziplanetární látky jsou tvořeny částicemi prachu, plynu a můžeme mezi ně řadit také nejmenší meteoroidy.



   
   

Copyright © 2017 - 2020 Eductify