Látky a tělesa

Tělesa jsou veškeré věci nacházející se kolem nás (počítač, hasící přístroj, láhev vody). Každému tělesu můžeme přisoudit tvar, rozměry a polohu. Tělesa jsou tvořena látkami.

Látky se mohou vyskytovat ve třech skupenstvích - pevném, kapalném a plynném. Stejná látka se může vyskytovat v různých skupenstvích v závislosti na teplotě a tlaku, např. led je ve skupenství pevném, voda ve skupenství kapalném a vodní pára ve skupenství plynném.

Skupenství látek

Tělesa taktéž mohou být pevná (socha, dveře), kapalná (voda v láhvi) nebo plynná (vzduch v míči). Stejnorodé/homogenní těleso, je těleso, které je vyrobeno z jedné látky a nemá uvnitř sebe např. vzduchovou bublinu (ve všech místech má stejnou hustotu). Pokud těleso není stejnorodé, označujeme ho jako nestejnorodé (heterogenní).

Částice

Již starořecký filosof Démokritos přišel s tím, že se vše kolem nás skládá z malých, dál už nedělitelných částic. Říkal jim atomy (z řeckého átomos - nedělitelný).

Své tvrzení nemohol dokázat, ale pozdější věda ukázala, že všechny látky jsou složeny z částic. V r. 1872 si anglický botanik Robert Brown všiml, že zrníčka pylu v kapce vody se neustále pohybují. Zjistil, že pohyb zrnek je tím živější, čím jsou zrnka menší. Domníval se, že je to projevem jejích života, ale ve skutečnosti to byl projev částic vody. Tento tzv. Brownův pohyb je způsoben tím, že molekuly vody vykonávají ve vodě trhavý, nepravidelný pohyb. V některém okamžiku převáží nárazy molekul do zrníčka pylu z jedné strany a zrnko se posune. V dalším okamžiku převáží nárazy z jiné strany a zrnko se posune jinam. Podstatu tohoto jevu objasnil v roce 1905 Albert Einstein, vycházeje z kinetické teorie látek. Společnou vlastností částic je to, že se neustále a neuspořádaně pohybují, i když navenek látka vypadá pevně a neměnně.

Difuze je samovolné mísení částic dvou látek. Je důsledkem neustálého pohybu částic každé látky. Veškeré látky se snaží přecházet z prostředí se svou vyšší koncentrací do prostředí s nižší koncentrací. Pokud se její částice mohou pohybovat, tak se rozptylují do celého prostoru, kterým jsou ohraničené, až postupně ve všech jeho částech dosáhnou stejnou koncentraci. O tomto jevu říkáme, že látky difundují.

Difuzi můžeme pozorovat např. při obarvení vody pytlíkem čaje nebo při rozpouštění cukru v čaji (difuze v kapalině), parfém po aplikaci je po chvíli cítit po celé místnosti (difuze v plynu), ve spojení dvou měděných drátků pájením (difuze v pevných látkách).

K promísení dvou látek tak dochází i bez manuálního míchání. Rychlost difuze závisí na teplotě. Čím je vyšší, tím je i vyšší rychlost pohybu částic a difuze probíhá rychleji.