Atom
Všechny látky jsou složeny z částic (atomů a molekul). Atom (z řeckého átomos - nedělitelný) je nejmenší částice běžné hmoty. Nelze ho rozeznat okem, lupou ani běžným mikroskopem (jde to tzv. elektronovým mikroskopem).
Atom je složen z:
- atomového jádra, kde jsou protony a neutrony. Protony jsou částice s kladným nábojem, neutrony jsou bez elektrického náboje (elektricky neutrální).
- atomového obalu, který obsahuje elektrony, částice se záporným nábojem
Platí, že částice se stejným nábojem se odpuzují a s opačným nábojem přitahují.
Protony a neutrony jsou hlavním nositelem hmotnosti atomu, téměř celá hmota atomu je uložena v jádře; elektrony jsou 1800krát lehčí než protony. Přitom průměr atomového jádra je asi 100000krát menší než průměr celého atomu. Kdybychom zvětšili atom na velikost fotbalového hřiště, po kterém pobíhají elektrony, jádro by představovalo kuličku velikosti zrnka máku uprostřed. Každý atom, a proto i každá hmota, např. lidské tělo, je vlastně tvořena především prázdným prostorem.
Atom je elektricky neutrální, pokud má v jádře stejný počet protonů jako elektronů v elektronovém obalu.
Molekula
Sloučením dvou nebo více atomů jednoho nebo více prvků vznikne částice látky zvaná molekula.
Látka, která se skládá ze stejných atomů a kterou nelze rozdělit na jednodušší látky, je prvek. Každý prvek má svoji značku, např. železo Fe, lithium Li, helium He. Prvky se liší počtem protonů v jádře a jsou zaznamenané v Periodické soustavě prvků. Jejím autorem je ruský vědec D. I. Mendělejev. Např. železo je prvek, který má v jádře 26 protonů. Všechny atomy, které mají v jádře 26 protonů, jsou železem. Pokud má atom jiný počet protonů v jádře, jedná se o atom jiného prvku, např. kobalt má 27 protonů, vodík jenom jeden, kyslík 8. Počet protonů v jádře atomu je skoro vždy neměnný. I když se protony odpuzují svým stejným nábojem, jsou velmi pevně vázány v jádře tzv. jadernou silou. Rozbití jádra (rozpad na jiné prvky, tzv. štěpení jádra) vyžaduje velmi složité prostředí např. v jaderném reaktoru. Ještě složitejší je spojení jader dvou prvků (tzv. jaderní syntéza/fúze, ke které dochází zatím jenom uvnitř hvězd a vědci se ji snaží napodobit, aby posloužila jako zdroj energie i na Zemi.
Zde vidíme molekulu složenou ze dvou atomů vodíku (značka H) a také molekulu kyslíku (O) složenou ze dvou atomů kyslíku. V obou případech se jedná o molekulu jednoho prvku. Ale pokud se jeden atom kyslíku spojí se 2 atomy vodíku (H2O-voda), jde o tzv. sloučeninu.
Ionty
U částic se může měnit počet elektronů, může docházet k tomu, že původně neutrální atom (obsahující v elektronovém obalu stejný počet elektronů, jaký je v jádře počet protonů) přijímá nebo odevzdává elektrony. Tomu se říká elektrování/elektrizace nebo také ionizace. Příkladem elektrování je tření (třeme o sebe dvě různá tělesa, např. při česání vlasů umělohmotným hřebínkem). Při elektrování vznikají ionty.
Ionty jsou částice (atomy nebo molekuly) s elektrickým nábojem (kladným nebo záporným).
Kladný iont (kation) vzniká odejmutím 1 nebo více elektronů z obalu neutrálního atomu. Počet kladně nabitých protonů v jádru proto převýší počet elektronů a výsledný náboj částice je kladný. Obrázek dole ukazuje kation lithia (atom pozbyl jeden elektron)
Záporný iont (anion) vzniká přijetím 1 nebo více elektronů do atomového obalu. Počet záporně nabitých elektronů je větší než počet protonů a výsledný náboj částice je záporný.
Při elektrování se mění vždy pouze počet elektronů.
