Doplň název kyseliny (lehká úroveň)

Kyslíkaté kyseliny

Kyslíkaté kyseliny jsou tříprvkové sloučeniny se vzorcem ve formátu HMO, kde M je kyselinotvorný prvek. O má oxidační číslo-II, H má ox. číslo +I a kyselinotvorný prvek musí mít takové číslo, aby byla celá molekula elektricky neutrální. Číslo za značkou prvku udává počet atomů v molekule. Přídavné jméno v názvu má koncovku odpovídající oxidačnímu číslu třetího prvku, např. HNO₂, kyselina dusitá. Koncovky jsou následovné:

1.-ná
2.-natá
3.-itá
4.-ičitá
5.-ičná/-ečná
6.-ová
7.-istá
8.-ičelá

Určení názvu kyseliny na základě vzorce

H₂SO₄
Oxidační číslo kyslíku je -II, vodíku I, takže zapíšeme jako H^I₂S^X₁O^-II₄. Musí platit, že I.2+X.1=II.4, kde X udává příponu. Jediné možné řešení je X=6 (-ová), takže to bude kyselina sírová.

Určení vzorce kyseliny na základě názvu

Kyselina chloristá
Potřebujeme určit oxidační číslo chloru, podle přípony to je VII (-istá). Vzorec tedy bude vypadat H^I_YCl^VII_XO^-II_Z. Musí platit, že I.Y+VII.X=II.Z. Za Y a Z dosadíme číslo 1 a zkusíme, jestli rovnice dává význam. Získáme možné řešení Z=4, takže vzorec je HClO₄.

Kyselina uhličitá
Potřebujeme určit oxidační číslo uhlíku, podle přípony to je IV (-ičitá). Vzorec tedy bude vypadat H^I_YC^IV_XO^-II_Z. Musí platit, že I.Y+IV.X=II.Z. Za Y a Z dosadíme číslo 1 a zkusíme, jestli má rovnice řešení. Pokud ne, zvýšíme Y na 2 (přidáme jeden atom vodíku). Získáme Z=3, takže vzorec je H₂CO₃.

Výjimkou ve vzorcích kyselin je kyselina fluorná- vzorec je HOF, ne HFO.

Pokud prvek tvoří v témže oxidačním čísle (to znamená, že mají stejnou koncovku) několik kyselin odlišujících se počtem atomů vodíku, rozlišujeme je předponou hydrogen- s číslovkovou předponou udávající počet vodíků.

Např. H₂SiO₃ je kyselina dihydrogenkřemičitá a H₄SiO₄ je kyselina tetrahydrogenkřemičitá. Bez předpony dihydrogen- a tetrahydrogen- by oba názvy byly stejné.