Chemie názvosloví a testy

Doplň název bezkyslíkaté kyseliny

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Bezkyslíkaté kyseliny

Bezkyslíkaté kyseliny jsou dvouprvkové sloučeniny s vodíkem neobsahující kyslík. Tvoří se např. s halogeny. Název se skládá z podst. jména kyselina a přídavného jméno s příponou -vodíková, kde koncovka -ová nemá nic spoločného s oxidačním číslem. Např.
HF je kyselina fluorovodíková
HBr je kyselina bromovodíková



Urči vzorec bezkyslíkaté kyseliny

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Bezkyslíkaté kyseliny

Bezkyslíkaté kyseliny jsou dvouprvkové sloučeniny s vodíkem neobsahující kyslík. Tvoří se např. s halogeny. Název se skládá z podst. jména kyselina a přídavného jméno s příponou -vodíková, kde koncovka -ová nemá nic spoločného s oxidačním číslem. Např.
HF je kyselina fluorovodíková
HBr je kyselina bromovodíková



Doplň název kyseliny (lehká úroveň)

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Kyslíkaté kyseliny

Kyslíkaté kyseliny jsou tříprvkové sloučeniny se vzorcem ve formátu HMO, kde M je kyselinotvorný prvek. O má oxidační číslo-II, H má ox. číslo +I a kyselinotvorný prvek musí mít takové číslo, aby byla celá molekula elektricky neutrální. Číslo za značkou prvku udává počet atomů v molekule. Přídavné jméno v názvu má koncovku odpovídající oxidačnímu číslu třetího prvku, např. HNO2, kyselina dusitá. Koncovky jsou následovné:

1.-ná
2.-natá
3.-itá
4.-ičitá
5.-ičná/-ečná
6.-ová
7.-istá
8.-ičelá

Určení názvu kyseliny na základě vzorce

H2SO4
Oxidační číslo kyslíku je -II, vodíku I, takže zapíšeme jako HI2SX1O-II4. Musí platit, že I.2+X.1=II.4, kde X udává příponu. Jediné možné řešení je X=6 (-ová), takže to bude kyselina sírová.

Určení vzorce kyseliny na základě názvu

Kyselina chloristá
Potřebujeme určit oxidační číslo chloru, podle přípony to je VII (-istá). Vzorec tedy bude vypadat HIYClVIIXO-IIZ. Musí platit, že I.Y+VII.X=II.Z. Za Y a Z dosadíme číslo 1 a zkusíme, jestli rovnice dává význam. Získáme možné řešení Z=4, takže vzorec je HClO4.

Kyselina uhličitá
Potřebujeme určit oxidační číslo uhlíku, podle přípony to je IV (-ičitá). Vzorec tedy bude vypadat HIYCIVXO-IIZ. Musí platit, že I.Y+IV.X=II.Z. Za Y a Z dosadíme číslo 1 a zkusíme, jestli má rovnice řešení. Pokud ne, zvýšíme Y na 2 (přidáme jeden atom vodíku). Získáme Z=3, takže vzorec je H2CO3.

Výjimkou ve vzorcích kyselin je kyselina fluorná- vzorec je HOF, ne HFO.

Pokud prvek tvoří v témže oxidačním čísle (to znamená, že mají stejnou koncovku) několik kyselin odlišujících se počtem atomů vodíku, rozlišujeme je předponou hydrogen- s číslovkovou předponou udávající počet vodíků.

Např. H2SiO3 je kyselina dihydrogenkřemičitá a H4SiO4 je kyselina tetrahydrogenkřemičitá. Bez předpony dihydrogen- a tetrahydrogen- by oba názvy byly stejné.



Urči vzorec kyseliny (lehká úroveň)

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Kyslíkaté kyseliny

Kyslíkaté kyseliny jsou tříprvkové sloučeniny se vzorcem ve formátu HMO, kde M je kyselinotvorný prvek. O má oxidační číslo-II, H má ox. číslo +I a kyselinotvorný prvek musí mít takové číslo, aby byla celá molekula elektricky neutrální. Číslo za značkou prvku udává počet atomů v molekule. Přídavné jméno v názvu má koncovku odpovídající oxidačnímu číslu třetího prvku, např. HNO2, kyselina dusitá. Koncovky jsou následovné:

1.-ná
2.-natá
3.-itá
4.-ičitá
5.-ičná/-ečná
6.-ová
7.-istá
8.-ičelá

Určení názvu kyseliny na základě vzorce

H2SO4
Oxidační číslo kyslíku je -II, vodíku I, takže zapíšeme jako HI2SX1O-II4. Musí platit, že I.2+X.1=II.4, kde X udává příponu. Jediné možné řešení je X=6 (-ová), takže to bude kyselina sírová.

Určení vzorce kyseliny na základě názvu

Kyselina chloristá
Potřebujeme určit oxidační číslo chloru, podle přípony to je VII (-istá). Vzorec tedy bude vypadat HIYClVIIXO-IIZ. Musí platit, že I.Y+VII.X=II.Z. Za Y a Z dosadíme číslo 1 a zkusíme, jestli rovnice dává význam. Získáme možné řešení Z=4, takže vzorec je HClO4.

Kyselina uhličitá
Potřebujeme určit oxidační číslo uhlíku, podle přípony to je IV (-ičitá). Vzorec tedy bude vypadat HIYCIVXO-IIZ. Musí platit, že I.Y+IV.X=II.Z. Za Y a Z dosadíme číslo 1 a zkusíme, jestli má rovnice řešení. Pokud ne, zvýšíme Y na 2 (přidáme jeden atom vodíku). Získáme Z=3, takže vzorec je H2CO3.

Výjimkou ve vzorcích kyselin je kyselina fluorná- vzorec je HOF, ne HFO.

Pokud prvek tvoří v témže oxidačním čísle (to znamená, že mají stejnou koncovku) několik kyselin odlišujících se počtem atomů vodíku, rozlišujeme je předponou hydrogen- s číslovkovou předponou udávající počet vodíků.

Např. H2SiO3 je kyselina dihydrogenkřemičitá a H4SiO4 je kyselina tetrahydrogenkřemičitá. Bez předpony dihydrogen- a tetrahydrogen- by oba názvy byly stejné.



Urči vzorec nebo název peroxokyseliny

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Peroxokyseliny

Peroxokyseliny mají kyslík nahrazen skupinou O-O s ox. číslem za celou skupinu -II O2-II). Při tvoření názvu sa do přídavného jména vkládá prefix -peroxo- s potřebnou číselnou předponou a do vzorce se přidává potřebný počet atomů kyslíku.

Např.
- H2CO3 je kyselina uhličitá (vazby jsou HO-CO-OH). Po nahrazení dvou atomů kyslíku kyslíkovým můstkem vypadá takhle: HO-O-CO-O-OH (tedy CO(OOH)2 nebo H2CO5) a název je kys. diperoxouhličitá
- podobně z H2SO4 (kyselina sírová) se odvodí H2SO5 kyselina peroxosírová
- a z H22S2O7 (kyselina dihydrogendisírová) je H2S2O8 kyselina dihydrogenperoxodisírová

Protože počet kyslíků se udává sumárně, pro správné určení vzorce nebo názvu je nutno poznat původní kyselinu nebo vědět, že určité mocenství není pro daný kyselinotvorný prvek přípustné. Např. v H2SO5 by síra musela být 8-mocná/-ičelá, což není pro síru možné (její maximum je 6/-ová). Avšak vzorec na první pohled vypadá jako běžná oxokyselina.

Alternativně je přípustné zaznamenat vzorec dvojím způsobem, např. kys. peroxodusičná (původně kys. dusičná HNO3) se může zapsat jako HNO4 nebo NO2(OOH).



   
   

Copyright © 2017 - 2020 Eductify