Urči vzorec oxidu

Oxidy

Oxidy jsou sloučeniny kyslíku s jinými prvky. Kyslík má v oxidech oxidační číslo -II (aniont). Název se skládá z oxidu a přídavného jména s koncovkou podle oxidačního čísla.

1.-ný např. Li₂O, oxid lithný
2.-natý např. MgO, oxid hořečnatý
3.-itý např. Al₂O₃, oxid hlinitý
4.-ičitý např. CO₂, oxid uhličitý
5.-ičný/-ečný např. P₂O₅, oxid fosforečný
6.-ový např. MoO₃, oxid molybdenový
7.-istý např. Cl₂O₇, oxid chloristý
8.-ičelý např. OsO₄, oxid osmičelý

Platí, že molekula musí být elektricky neutrální. Číslo za značkou prvku udává počet atomů v molekule. Pokud tam není, znamená to, že atom daného prvku se vyskytuje v molekule pouze jednou (např. CO₂, oxid uhličitý, se skládá ze dvou atomů kyslíku a jednoho atomu uhlíku). Obecně platí, že první číslo ve vzorci může být 1 nebo 2 a druhé (za značkou O) 1 až 7. Prakticky se pro oxidy nemůže vyskytnout jiná kombinace čísel než v příkladech výše a každá tahle kombinace bude mít vždy stejnou koncovku. Např. Li₂O je oxid lithný, Na₂O je oxid sodný, Cs₂O je oxid cesný atd. Koncovka i počet atomů se nemění.

Oxid siřičitý
Potřebujeme určit oxidační číslo síry, podle přípony to je IV. Vzorec teda bude vypadat S^IV_XO^-II_Y. Uděláme křížové pravidlo (dolní čísla-počet atomů získáme výměnou oxidačních-horních čísel) a dostaneme S^IV₂O^-II₄. Dolní hodnoty vydělíme dvojkou (jako vždy v případě sudé koncovky) a získáme SO₂.

Oxid jodistý
Potřebujeme určit oxidační číslo jodu, podle přípony to je VII. Vzorec teda bude vypadat I^VII_XO^-II_Y. Opět vyměníme oxidační čísla a získáme I^VII₂O^-II₇. V případe liché koncovky se již krátit nedá, takže výsledek je I₂O₇.