Názvosloví oxidů, sulfidů a nitridů

Proč se oxid železnatý jmenuje jinak než oxid železitý?

Stačí jiná koncovka – a vznikne úplně jiná látka s jinými vlastnostmi i jiným vzorcem. Názvosloví jednoduchých sloučenin ti umožní pojmenovat velké množství látek pomocí několika pravidel.

V této kapitole si procvičíš oxidy, sulfidy a nitridy – tedy základní dvouprvkové sloučeniny.

Oxidy – sloučeniny kyslíku

Oxidy jsou sloučeniny kyslíku (oxidační číslo −II) s jiným prvkem.

Název se skládá ze slova oxid a přídavného jména, které určuje oxidační číslo prvku:

-ný (+I), -natý (+II), -itý (+III), -ičitý (+IV), -ičný / -ečný (+V), -ový (+VI), -istý (+VII)

Například:

FeO → železo má +II → oxid železnatý

Fe₂O₃ → železo má +III → oxid železitý

Nejdůležitější je správně určit oxidační číslo prvku.

Sulfidy a nitridy

Sulfidy jsou sloučeniny síry (oxidační číslo −II). Pojmenovávají se stejně jako oxidy, jen místo slova „oxid“ použiješ sulfid.

Nitridy jsou sloučeniny dusíku, kde má dusík obvykle oxidační číslo −III. Opět platí stejný systém koncovek.

Jakmile zvládneš oxidy, bude pro tebe názvosloví dalších sloučenin mnohem jednodušší.