Oxidy
Oxidy jsou sloučeniny kyslíku s jinými prvky. Kyslík má v oxidech oxidační číslo -II (aniont). Název se skládá z oxidu a přídavného jména s koncovkou podle oxidačního čísla.
1.-ný např. Li2O, oxid lithný
2.-natý např. MgO, oxid hořečnatý
3.-itý např. Al2O3, oxid hlinitý
4.-ičitý např. CO2, oxid uhličitý
5.-ičný/-ečný např. P2O5, oxid fosforečný
6.-ový např. MoO3, oxid molybdenový
7.-istý např. Cl2O7, oxid chloristý
8.-ičelý např. OsO4, oxid osmičelý
Platí, že molekula musí být elektricky neutrální. Číslo za značkou prvku udává počet atomů v molekule. Pokud tam není, znamená to, že atom daného prvku se vyskytuje v molekule pouze jednou (např. CO2, oxid uhličitý, se skládá ze dvou atomů kyslíku a jednoho atomu uhlíku). Obecně platí, že první číslo ve vzorci může být 1 nebo 2 a druhé (za značkou O) 1 až 7. Prakticky se pro oxidy nemůže vyskytnout jiná kombinace čísel než v příkladech výše a každá tahle kombinace bude mít vždy stejnou koncovku. Např. Li2O je oxid lithný, Na2O je oxid sodný, Cs2O je oxid cesný atd. Koncovka i počet atomů se nemění.
Určení názvu oxidu na základě jeho vzorce Li2O
Potřebujeme určit koncovku. Oxidační číslo jednoho atomu kyslíku je -II, oxidační číslo lithia zatím neznáme (X), takže je to LiX2O-II1.
Vycházíme z toho, že molekula musí být elektricky neutrální. Musí tedy platit, že X.2=-II.1, kde X udává oxidační číslo lithia a zároveň koncovku. Jediné možné řešení rovnice je X=1 (-ný), takže to bude oxid lithný.
CO2
Oxidační číslo kyslíku je -II, takže CX1O-II2.
Musí platit, že X.1=-II.2, kde X udává koncovku. Jediné možné řešení je X=4 (-ičitý), takže to bude oxid uhličitý.