Druhy spojek
Spojky dělíme na souřadicí a podřadicí. Před oběma typy až na výjimky píšeme čárky.
Souřadicí
Souřadicí spojky spojují věty nebo větné členy, které jsou na stejné úrovni (jsou souřadné). Může se jednat o dvojici (případně větší skupinu) vět hlavních, ale i vedlejších. Důležité však je, že žádný ze členů této skupiny není podřízen jinému. U souřadicích spojek rozlišujeme několik poměrů, ve kterých mohou být členy spojeny:
- slučovací: a, i, ani, nebo, či, … ; dvojité: jak – tak, jednak – jednak, ať – nebo, ať – či, ať už – nebo, ani – ani, …
Před slučovacími spojkami zpravidla nepíšeme čárku, v případě dvojitého spojovacího výrazu ji píšeme až před druhým z nich. Čárku píšeme také v případě, kdy je slučovací spojka pouze první ze skupiny za sebou následujících spojovacích výrazů (a proto, a dokonce, a tedy, …).
- stupňovací: i, ba, nadto, navíc, hlavně, a dokonce, , nebo i, nebo dokonce, … ; dvojité: nejen – ale i, nejen – nýbrž, nejen – ale dokonce, …
- odporovací: ale, avšak, však, ovšem, nýbrž, leč, naopak, jenže, zato, a přece, a přesto, a ne, … ; dvojité: sice – ale, ne tak – jako spíše, …
- vylučovací: nebo, anebo, či; dvojité: buď – nebo, ať – nebo, …
- příčinné a důvodové: neboť, vždyť, totiž
- vysvětlovací: a to, a sice
- důsledkové: tedy, a proto, a tak, a tím, tudíž, a tudíž, a tedy
Podřadicí
Spojky podřadicí spojují věty nebo větné členy na různých úrovních. Označujeme je jako řídicí a závislé (vedlejší). Jeden člen je tedy závislý na jiném členu, je mu podřízen. Řídicí větou však nemusí být pouze věta hlavní, i věta vedlejší může být rozvíjena další vedlejší větou. Věty vedlejší často přebírají funkci větných členů (podmětu, předmětu apod., např. Pavel tvrdil, že ho nezná. – koho, co tvrdil?).
Podle způsobu připojení vedlejší věty a funkce, kterou tato věta plní, pak můžeme určovat druhy vedlejších vět. Jednotlivé spojky se však často mohou objevit ve více různých funkcích, proto se zde jejich rozdělením nebudeme dále zabývat a uvedeme si pouze příklady nejčastějších podřadicích spojek:
- protože, jelikož, že, poněvadž, když
- jestli, jestliže, -li, zda, zdali, kdyby, pakliže
- ač, ačkoli(v), přestože, třebaže, i když, i kdyby
- až, než, dokud, sotva, mezitím, zatímco, jakmile
- jak, jako, jako by, tak – že, tak – aby
- že, aby
- leda, ledaže
- aniž, aniž by, bez toho aby
