Tvrdé a měkké souhlásky
Souhlásky se dělí na:
- tvrdé: h, ch, k, r, d, t, n
- měkké: ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň
- obojetné: b, f, l, m, p, s, v, z
Tvrdé souhlásky
Po h, ch, k, r, d, t, n (takto vyslovovaných) se v kořeni domácích slov píše vždy y nebo ý (ve slovech přejatých z jiných jazyků tomu může být jinak).
Toto neplatí v případě zvukomalebných slov (typicky citoslovcí a slov od nich odvozených), kde se často píše měkké i, např. chichichi, chichotat se, hihihi, hihňat se.
Také pozor na některé cizí předpony, jako je např. kilo- (kilometr, kilogram), centi- (centimetr) nebo často používané výrazy, u kterých si již cizí původ mnohdy neuvědomujeme: kino, kimono, mikina, diktát, diskuze, historie, architekt, orchidej, rizoto, paprika, mandarinka a jiné.
Tvrdé souhlásky d, t, n a měkké souhlásky ď, ť, ň se určují podle výslovnosti. Tam, kde se vyslovují měkce (dě, tě, ně, di, ti, ni), vystupují jako měkké souhlásky ď, ť, ň, přestože jsou psány bez háčku. V těchto případech po nich píšeme měkké i (např. divadlo, děti, pivnice). Pokud se vyslovují tvrdě, následuje tvrdé y (např. dýchat, tykadlo). Neplatí to pro již zmíněná slova cizího původu.
Měkké souhlásky
Po ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň se v kořeni domácího slova píše vždy i nebo í.
Pozor ale na často používaná slova cizího původu s y po písmenu c, např. bicykl, cyklus, Cyril, cynický apod.
