Česká gramatika

i/y po tvrdých a měkkých souhláskách

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Tvrdé a měkké souhlásky

Souhlásky se dělí na:
- tvrdé: h, ch, k, r, d, t, n
- měkké: ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň  
- obojetné: b, f, l, m, p, s, v, z

Tvrdé souhlásky

Po h, ch, k, r, d, t, n (takto vyslovovaných) se v kořeni domácích slov (ve slovech přejatých z jiných jazyků tomu může být jinak) píše vždy y nebo ý.

Toto neplatí v případe zvukomalebných slov (typicky citoslovcí a slov od nich odvozených), kde se často píše měkké i, např. chichichi, chichotat se, hihihi, hihňat se.

Také pozor na některé cizí předpony, jako je např. kilo- (kilometr, kilogram), centi- (centimetr) nebo často používané výrazy, u kterých si již cizí původ mnohdy neuvědomujeme: kino, kimono, mikina, diktát, diskuze, historie a jiné.


Tvrdé souhlásky d, t, n a měkké souhlásky ď, ť, ň se určují podle výslovnosti. Tam, kde se vyslovují měkce (dě, tě, ně, di, ti, ni), vystupují jako měkké souhlásky ď, ť, ň, přestože jsou psány bez háčku. V těchto případech po nich píšeme měkké i (např. divadlo, děti, pivnice). Pokud se vyslovují tvrdě, následuje tvrdé y (např. dýchat, tykadlo). Neplatí to pro již zmíněná slova cizího původu.

Měkké souhlásky

Po ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň se v kořeni domácího slova (v slovech přejatých z jiných jazyků tomu může být jinak) píše vždy i nebo í.
Pozor na často používaná slova cizího původu, např. bicykl, cyklus, Cyril, cynický apod.



   
   

Copyright © 2017 - 2020 Eductify