Figury
Figury jsou básnické jazykové prostředky spadající do roviny větné stavby. Zdůrazňují myšlenku opakováním slov, hlásek, změnou slovosledu apod.
Druhy:
- anafora – opakování slov na začátku vět nebo veršů
Laskavé ruce na můj stůl mi lampu postavily,
laskavé ruce plamének jí vdechly čistý, bílý,
laskavé ruce odešly, - však vím, že u mě byly.
J. Wolker: Host do domu (Lampa)
- epifora – opakování slov na konci vět nebo veršů
Co to máš na té tkaničce,
na krku na té tkaničce?
K. J. Erben: Kytice z pověstí národních (Svatební košile)
- epizeuxis – opakování slov ve větě, verši
Utichly továrny, utichly ulice…
J. Wolker: Těžká hodina (Balada o očích topičových)
- epanastrofa – opakování slov na konci jednoho a na začátku následujícího verše nebo věty
… jsem očarován před tím
a co mi po jméně.
A co mi po jméně,
jen klidně ulehni si...
J. Seifert: Jaro, sbohem (Dvanáct pantoumů o lásce)
- aliterace – opakování stejné hlásky či skupiny hlásek na začátku dvou nebo více sousedních slov
S západem slunce jsem tam na pahorku seděl,
nade mnou kolo – kůl – kostlivec – lebka bledá.
K. H. Mácha: Máj
- apostrofa – název pro básnické oslovení (osob, věcí, …)
Moc, má panenko, moc se ptáš!
K. J. Erben: Kytice z pověstí národních (Svatební košile)
- asyndeton – hromadění veršů bez spojky
Pole naše křičí Zrada
Lesy naše hučí Hanba
Řeky naše šumí Zrada
F. Halas: Torzo naděje (Zpěv úzkosti)
- polysyndeton – nadměrné užívání spojovacích výrazů
A ten shon a ruch a vřava
stále prudší, stále větší!
J. Vrchlický: Nové básně epické (Legenda o svaté Zitě)
- aposiopese – nedokončení věty, odmlčení, přerušení výpovědi
Unášený bolestí, steskem a výčitkou:
„Co já jsem všechno… a proč?“
O. Mikulášek: Ortely a milosti (Rukavička)
- elipsa – vynechání slov, které je možno si domyslet
Nakoupili hromadu jídla, já jen (nakoupila) zápalky.
- gradace – zesílení významu slov
… kde je voda modravá
a nebe modravé a hory modravější…
V. Nezval: Chrpy a města
- inverze – změněný slovosled
Znám já mnišku, v závoji když kráčí…
F. Villon: Balada o drobnostech
- řečnická otázka – otázka nevyžadující odpověď
Kdo se jich ujme a kdo jim dá chleba?
P. Bezruč: Slezské písně (Maryčka Magdonova)
