Slabiky
Slabika neboli sylaba je nejmenší vyčlenitelná jednotka proudu řeči. Obecně platí, že samohlásky a dvojhlásky jsou nositelem slabičnosti a ve slově je alespoň tolik slabik, kolik je v něm samohlásek a dvojhlásek, např. ma|ma, au|to, pan|da, o|lej, stře|vo, kou|mák. Nositelem slabičnosti se mohou stát i slabikotvorné souhlásky l, r, m. Tuto úlohu ale plní jen v případě, že se nacházejí mezi dvěma jinými souhláskami nebo za souhláskou na konci slova, např. vlk, po|krm, po|str|čit, vr|ba, o|sm, bra|tr.
Skupiny za sebou následujících samohlásek (nejedná-li se o české dvojhlásky) obvykle vyslovujeme jako součást různých slabik: po|o|křát, vy|u|dit, vi|tri|ol, e|pi|de|mi|e, a|ler|gi|e, vá|ku|um, hé|li|um.
