Zakončení ný/ní/nný/nní, ně/nně
Jedno n
Dvě n obvykle píšeme v případě, že je dané slovo (typicky přídavné jméno nebo příslovce) odvozeno od základu, jehož kořen je zakončen na n/ň. K tomuto kořenu totiž připojujeme příponu ný/ní (v případě přídavných jmen), a získáme tak dvě n za sebou. Např. slovo cena má kořen cen, přidáním přípony získáme cenný. Podobným způsobem vytváříme i příslovce, například cenně.
Dvojí n zachováváme i v případě, kdy od takto vzniklého jména odvozujeme další přídavné nebo podstatné jméno (např. cennější, cenněji, bezcenný, cennost, bezcennost). Dvojí n v těchto případech zachováváme také v trpném rodu (vina – vinný – vinna, ale pozor na vinen).
Dvě n
Jedno n naopak píšeme v případě, že kořen slova není zakončen na n/ň (les – lesní). S jedním n si také vystačíme, pokud vytváříme přídavná jména od názvů zvířat, jejichž kořen je zakončen na n nebo ň (např. jelen – jelení, havran – havraní, tuleň – tulení). V těchto případech totiž připojujeme pouze příponu í (stejně jako například ve dvojici pes – psí nebo mýval – mývalí).
Jedno n píšeme také v případě, že odvozujeme od příčestí trpných (dán – daný) nebo příponou -ěný (např. dřevěný, hliněný).
S jedním písmenem n píšeme také slova s příponami -ík, -ice a -ina (ceník, deník, viník, okenice, cenina).
*Pozor na*:
- ranní (ráno) x raný (brzký)
- dceřiný, trojklaný
