Česká gramatika

Předpony s-/se, z-/ze, vz-/vze

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Předpony s-/se-, z-/ze-, vz-/vze-

Předponu s(e)- typicky píšeme v následujících případech:

  • dolů (spadnout)
  • dohromady (svolat)
  • dohoda, domluva (sjednat)
  • pryč z povrchu (strhnout)

Předponu z(e)- obvykle píšeme v těchto případech:

  • změna stavu (zrudnout)
  • zakončení děje (ztroskotat)

Předponu vz(e)- používáme pro pohyb nahoru (i obrazný, např. vzlétnout nebo vzchopit se).

*Pozor na*:

  • shlédnout (dolů z rozhledny) x zhlédnout (film, výstavu, tj. vidět)
  • smazat (tabuli, tj. vyčistit, odstranit) x zmazat se (barvami, tj. ušpinit se)
  • svolat (kamarády, tj. sezvat dohromady) x zvolat (nadšeně, tj. řekl, vykřikl)


Přídavná jména zakončená na -icí a -ící

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Přídavná jména zakončená na -icí a -ící

Přídavná jména zakončená -icí označují nějaký účel (nazýváme je účelová). Šicí stroj slouží k šití, balicí papír k balení. Tento typ přídavných jmen může být zakončen také například -ací  či -ecí, samohláska předcházející před je však vždy krátká.

Přídavná jména zakončená na -ící (ale také -oucí, -ající apod.) označují probíhající děj (nazýváme je dějová). Balící je pak například člověk, který právě něco balí. Samohláska předcházející před je naopak dlouhá.

Výjimku tvoří slova označující roli/úřad/funkci osob, kde se namísto účelových podob (s krátkou samohláskou) používají formy dějové (s dlouhou samohláskou), např. světící biskup, velící důstojník.



Koncovky -zd a -sd

Zkopíruj odkaz na toto téma.


Předpony končící na -d

Zkopíruj odkaz na toto téma.


Předpony končící na -z

Zkopíruj odkaz na toto téma.


Zakončení ný/ní/nný/nní, ně/nně

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Zakončení ný/ní/nný/nní, ně/nně

Jedno n

Dvě n obvykle píšeme v případě, že je dané slovo (typicky přídavné jméno nebo příslovce) odvozeno od základu, jehož kořen je zakončen na n/ň. K tomuto kořenu totiž připojujeme příponu ný/ní (v případě přídavných jmen), a získáme tak dvě n za sebou. Např. slovo cena má kořen cen, přidáním přípony získáme cenný. Podobným způsobem vytváříme i příslovce, například cenně.

Dvojí n zachováváme i v případě, kdy od takto vzniklého jména odvozujeme další přídavné nebo podstatné jméno (např. cennější, cennějibezcenný, cennost, bezcennost). Dvojí n v těchto případech zachováváme také v trpném rodu (vina – vinný – vinna, ale pozor na vinen).

Dvě n

Jedno n naopak píšeme v případě, že kořen slova není zakončen na n/ň (les – lesní). S jedním n si také vystačíme, pokud vytváříme přídavná jména od názvů zvířat, jejichž kořen je zakončen na n nebo ň (např. jelen – jelení, havran – havraní, tuleň – tulení). V těchto případech totiž připojujeme pouze příponu í (stejně jako například ve dvojici pes – psí nebo mýval – mývalí).

Jedno n píšeme také v případě, že odvozujeme od příčestí trpných (dán – daný) nebo příponou -ěný (např. dřevěný, hliněný).

S jedním písmenem n píšeme také slova s příponami -ík, -ice a -ina (ceník, deník, viník, okenice, cenina).

*Pozor na*:

  • ranní (ráno) x raný (brzký) 
  • dceřiný, trojklaný


   
   

Copyright © 2017 - 2020 Eductify