Shoda přísudku s podmětem – jednoduchý podmět
Shoda přísudku s podmětem znamená, že koncovka použitá v přísudku by měla být v souladu s rodem, číslem a osobou podmětu dané věty.
Podmět může být jednoduchý (například kočka), ale také několikanásobný (kočka a pes). V případě jednoduchého podmětu a příčestí minulého (Kočky si hrály.) a trpného rodu (Kočky byly nalezeny u souseda.) platí následující pravidla.
Rod mužský životný
Je-li podmět rodu mužského životného, minulý čas nemá koncovku, je zakončen pouhým -l (např. Pes štěkal.). Pokud je tento podmět navíc v množném čísle, přísudek bude v minulém čase zakončen koncovkou -i (Psi štěkali.).
Rod mužský neživotný
Je-li podmět v jednotném čísle rodu mužského neživotného, bude minulý čas rovněž zakončen pouhým -l (Stroj nefungoval.). V množném čísle pak bude následovat tvrdé y (Stroje nefungovaly.).
Problém životnosti
Životnost zde však není dána pouze samotným významem, ale tím, zda se dané slovo skloňuje podle životného vzoru (tedy např. sněhuláci táli). Můžeme dokonce získat dvojice, v nichž se i/y v příčestí minulém liší podle užitého tvaru (uzenáče byly x uzenáči byli).
Některá slova pak mají koncovky jako neživotné tvary (např. koncovka -e/-y: rodiče, koně, lidičky), přesto jsou v oblasti shody brána jako životná, např. rodiče odešli, lidičky tleskali. Výraz koně ovšem může mít i neživotnou interpretaci (např. houpací koně), pak se ve shodě objevuje tvrdé y, např. houpací koně se houpaly, jezdečtí koně závodili.
Podstatné jméno den pak může mít v množném čísle podobu dny, dni i dnové. V prvních dvou případech je vnímáno jako neživotné, a ve shodě se tedy objevuje tvrdé y, ve třetím případě se však ve shodě používá měkké i (např. dny/dni plynuly, dnové plynuli).
Rod ženský
Je-li podmět rodu ženského, v minulém čase je přísudek zakončen koncovkou -a (Kočka mňoukala.). Pokud je tento podmět v množném čísle, v příčestí minulém bude koncovka -y (Kočky mňoukaly.).
Rod střední
Je-li podmět rodu středního čísla jednotného, přísudek bude zakončen na -o (Štěně kňučelo.). Pokud je tento podmět v množném čísle, bude v příčestí minulém koncovka -a (Štěňata kňučela.).
Kolísání rodů
U některých slov se však v jednotném a množném čísle liší rod. Příkladem takových slov je dítě (střední rod), v množném čísle děti (ženský rod), podobně ucho, oko. Např. Děti běhaly, uši slyšely, oči viděly.
Shoda podle smyslu
Pokud podmět není ve větě přítomen nebo se jedná o bezrodé zájmeno nebo oslovení, uplatňuje se tzv. shoda podle smyslu. Psaní i/y v koncovkách příčestí zde vyplývá z kontextu (tím může být např. i předchozí věta), který musí pisatel znát. Bez něj nemůže správný zápis (který se jinak řídí zmíněnými pravidly) určit. Např.:
My jsme to nebyli. (mezi námi byl alespoň jeden chlapec/muž)
Naproti tomu:
My jsme to nebyly. (pouze dívky/ženy, případně někdo středního rodu)
Proč jste se, pánové, vůbec ženili?
Dívky se vydaly na procházku. Když došly k nádraží, potkaly Pavla.
Shodou podle smyslu se řídíme i v případě jména, které se nachází v předchozí větě v jiném pádu než prvním.
Davy lidí jásaly, když spatřily/spatřili svého oblíbeného herce.
V podobně stavěné větě je možné zvolit shodu se slovem davy (spatřily), ale i se slovem lidé (spatřili). Obě varianty jsou správné.
Podmět všeobecný
V případě podmětu všeobecného je uplatňována shoda podle rodu mužského životného, tedy -i. Např.: Hlásili to v rozhlase.
