Citoslovce
Citoslovce oddělujeme čárkou. Výjimku tvoří případ, ve kterém zastupují větný člen (většinou přísudek). Např. Jau, to bolí. To je krása, jé. Kamarádi, hurá, vyhráli jsme. Stihli jsme to, uff. Panebože, co se to tu stalo? Palicí buch ho po hlavě (vystupuje jako přísudek). Hlasité „au“ se rozléhalo tělocvičnou (vystupuje jako podmět).
Citoslovce se čárkou neodděluje ve spojení s jiným důrazným zvolacím výrazem: Ó kéž by nepřišel! Ach otče!
