Česká gramatika

Čárky u citoslovcí

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Citoslovce

Citoslovce oddělujeme čárkou. Výjimku tvoří případ, ve kterém zastupují větný člen (většinou přísudek). Např. Jau, to bolí. To je krása, jé. Kamarádi, hurá, vyhráli jsme. Stihli jsme to, uff. Panebože, co se to tu stalo? Palicí buch ho po hlavě (vystupuje jako přísudek). Hlasité „au“ se rozléhalo tělocvičnou (vystupuje jako podmět)

Citoslovce se čárkou neodděluje ve spojení s jiným důrazným zvolacím výrazem: Ó kéž by nepřišel! Ach otče!



Čárky u několikanásobných, rozvitých a postupně rozvíjejících větných členů

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Několikanásobné větné členy

Vícenásobné větné členy se oddělují čárkou, pokud mezi nimi není spojka, např. Patřily mu okolní domy, pole i lesy. Pod hladinou jsem viděl ryby, mušle a korály. Dovolenou jsme strávili v hotelu, v kempu i na chatě. Doma vysával, umýval a leštil. Do práce přišel smutný, unavený a plný beznaděje. Půjdeme do kina, do divadla nebo na koncert. Vícenásobné větné členy se často pojí se souřadicími spojkami:

  • před slučovacími spojkami a, i, nebo, ani, či se při vícenásobném větném členu čárka nepíše, např. Neměl dům ani auto. Můžeš přijít s maminkou či tatínkem. (viz též příklady v předcházejícím odstavci) Je ovšem třeba rozlišit, zda se skutečně jedná o slučovací poměr, některé spojky totiž mohou být použity i v jiném poměru (typicky vylučovacím, např. Peníze, nebo život. Být, či nebýt?). Spojka ani může být také použita jako dvojitý spojovací výraz, v tom případě se čárka píše před druhým (případně i každým dalším) ani, např. Nevzal si ani mobil, ani klíče, ani peněženku.
  • před spojkami stupňovacími, vylučovacími, odporovacími, příčinnými, důsledkovými se čárka píše, např. Nekoupil mrkev, ale jablka a hrušky. Byl hezký, dokonce i chytrý. Byla mladá, tudíž nezkušená.

Při více stejnorodých větných členech různého určení se čárka nepíše. Např. Poslal jsem mámě kytici k narozeninám. Přeběhli na koních přes pole až ke dvoru před domem. Přijedu autobusem v pondělí v pět hodin.

V ustálených frazeologických spojeních čárku nepoužíváme (křížem krážem, zuby nehty).

Přívlastek

Je třeba dávat pozor na postupně se rozvíjející shodné přívlastky, píší se bez čárky. U rozvíjejícího se přívlastku však dochází k časté záměně s několikanásobným přívlastkem:

  • několikanásobný přívlastek - jednotlivé přívlastky jsou z jednoho významového pásma (např. oba jsou hodnoticí: příjemný, osvěžující nápoj). Můžeme mezi ně vložit spojky a, i. (Jaký nápoj? Příjemný a osvěžující.)
  • rozvíjející se přívlastek se postupně rozvíjí (velké výrazné oči, osvěžující citrónový nápoj) a upřesňuje (Jaký nápoj? Citrónový. Jaký citrónový nápoj? Osvěžující.) Často spojuje více slovních druhů (tato pěkná sukně, můj věrný přítel, první olympijský vítěz) nebo zahrnuje zažitá slovní spojení (nová školní aktovka, pomačkaná žákovská knížka, velké světlé pivo). Nemůžeme mezi ně vložit a, i.

Určení je často nejednoznačné, protože oba případy mohou být správně. Např. Skvělý profesionální výkon je skvělý výkon profesionála. Skvělý, profesionální výkon je skvělý výkon na profesionální úrovni, který může být podán i amatérem. 



Čárky před spojkou "a"

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Spojka „a“

Pokud je mezi několikanásobnými větnými členy spojka a (platí také pro spojky i, ani, nebo, či a spojení a také, a pak) v poměru slučovacím, čárka se nepíše. Např. Pod hladinou jsem viděl ryby, mušle a korály. Třídíme papír, plast a také sklo. Večer si umyl zuby, zhasl a pak šel spát.

Pokud je mezi větami poměr stupňovací (a dokonce, a nadto, a k tomu atd.), odporovací (a ne, a nikoliv atd.) nebo důsledkový (a proto, a tedy, a tak, a tudíž atd.), čárka se píše. Např. Přijdu a uvařím oběd (slučovací). Přísahal, a přísahu nedodržel (odporovací, dá se nahradit „ale“). Tvář se jí trochu uvolnila, a dokonce se usmála (stupňovací). Nevyužili jsme přesilovku, a proto jsme prohráli (důsledkový). Dům je ve veřejném vlastnictví, a tedy ve vlastnictví nás všech (důsledkový).

Před spojkami a to, a tak se čárka píše, pokud spojka neodkazuje na předcházející část věty. Např. Nelíbilo se mi tam, a tak jsem odešel. Jeho postup se mi líbí a tak (dá se nahradit „a přesně tak“) to udělám i já (stejným postupem). Na vysokou školu jsem se nedostala a to (fakt, že jsem nešla studovat) změnilo moji budoucnost. Nevešli jsme se tam, a to jsme ještě ani všichni nepřišli. Toto jsou členové našeho družstva, a to Jana, Lukáš, Magda a Ivona. Koupíme ovoce, a to jablka, hrušky a švestky.

Před spojkou jednak - a jednak se čárka nepíše, před spojkami jednak -jednak, nejenže - ale ani /ale i se čárka píše. Např. Jednak mě to mrzelo, jednak jsem byl rád. Jednak jeho tvorbu ovlivnil jeho otec a jednak knižní díla jeho mládí. 

V podřadném souvětí se mohou spojit rovnocenné věty ve slučovacím poměru, píší se v tomto případě bez čárky, např. Nevěděli jsme, kdy přijde a kde bude bydlet. Řekl jsem mu, že musím jít a že mě má přijít navštívit.

Čárkou oddělujeme vsuvky, např. Ten výtvor, a to říkám ještě slušně, nestojí za nic. 

Pozor na případ, kdy je před spojku vsunuta věta vedlejší, vsuvka, oslovení, hodnoticí částice atd. To se čárka píše vždy, např. Našel jsem dívku, která se mi zalíbila, a oslovil ji. Poprosila mě, abych se za ni pomodlil, a odešla do nemocnice. Večer nás navštívil Honza, student medicíny z vedlejšího pokoje, a jeho spolubydlící.

Před atd. nebo apod. čárku nepíšeme (pokud jim nepředchází vsuvka).



Dvoudílné spojovací výrazy

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Dvoudílné spojovací výrazy

Dvoudílné (dvojité) spojovací výrazy tvoří dvojice spojovacích výrazů, z nichž každý se váže ke své části věty nebo souvětí, zároveň ale mezi sebou mají určitý vztah.

Mohou je tvořit dva stejné výrazy (ani – ani, ať – ať, jednak – jednak apod.) nebo výrazy, z nichž druhý v pořadí nějakým způsobem významově navazuje na ten první (buď – nebo/anebo, nejen(že) – ale i /ale ani / ale dokonce / ba dokonce / nýbrž i, na jedné straně – na druhé straně, ať – nebo/či). Čárku píšeme před druhým spojovacím výrazem.

Nevzal si s sebou ani mobil, ani klíče.

Buď jsem ho špatně pochopila, nebo to opravdu myslel jako lichotku.

Nejenže přišel pozdě, ale ani se neomluvil.

Ke druhé části takovéhoto spojení může být obdobným způsobem připojena další složka (například ani – ani – ani, buď – nebo – či), v takovém případě se tato složka opět odděluje čárkou.

Nevzal si ani klíče, ani mobil, ani peněženku.



Přímá řeč

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Přímá řeč

Přímá řeč je doslovné věrné opakování cizí řeči (ohraničuje se dolními a horními uvozovkami). Věta, která ji zahrnuje, obsahuje typicky také uvozovací větu, např. Máma řekla: „Pojedeme na dovolenou.“

Podle pozice uvozovací věty píšeme věty obsahující přímou řeč takto:

Uvozovací věta na začátku:

  • Otec řekl: „Péťo, stěžují si na tebe ze školy.“
  • Máma rozkázala: „Uč se víc!“
  • Babička vyzvídala: „Jaké má známky?“

Uvozovací věta na konci:

  • Večer v devět mám rande,“ oznámila Kamila.
  • „A nepřijdeš pozdě?“ zeptala se Júlie.
  • „Jejda, přijdu!“ zvolala zděšeně Kamila.

Uvozovací věta uprostřed:

  • „Mám ráda koláče,“ řeka Jana, „a přibírám po nich.“
  • „Musím jít spát,“ prohlásil Jirka, „ráno jdu do školy.“


   
   

Copyright © 2017 - 2020 Eductify