Věta dvojčlenná, jednočlenná a větný ekvivalent
Věta dvojčlenná
Věta dvojčlenná obsahuje podmět i přísudek. Podmět může být vyjádřený, např.:
- {Jana} je veselá.
- {Známy} pracuje v továrně.
- {Ty} bys mi to mohl povědět.
- {Kouřit} je zakázané.
- {Zuzka} byla okradena v metru.
Podmět může být také nevyjádřený, to znamená, že není ve větě přímo obsažen, ale můžeme ho odvodit z podoby přísudku nebo kontextu (toho, co už bylo řečeno nebo co víme o situaci).
- Jsem připravena na výlet. {nevyjádřený podmět: já}
- Kráčeli jsme po lesní cestě. {nevyjádřený podmět: my}
- Budeme muset vyprat prádlo. {nevyjádřený podmět: my}
- Večer neměla čas. {nevyjádřený podmět: ona}
- Už nikdy nepřijde. {nevyjádřený podmět: on/ona/ono – v závislosti na tom, co už víme}
Věta jednočlenná (bezpodmětná)
Věta jednočlenná slovesná je vždy bez podmětu – přísudek je ve 3. os. jednotného čísla (ono) a často vyjadřuje pocit, zdravotní stav, počasí nebo fyzikální jev, např.
- Pršelo.
- Od rána sněží.
- Vyhládlo jim.
- Zvoní mi v uších.
- Je mi do zpěvu.
- V krbu zapraskalo.
Větný ekvivalent
Větný ekvivalent bývá označován jako typ jednočlenné věty, která je ale na rozdíl od zmíněných případů neslovesná – neobsahuje tedy sloveso v určitém tvaru (nebo obecně přísudek), ale může obsahovat infinitiv. Může také obsahovat jen jedno slovo nebo skupinu slov, například podstatných a přídavných jmen.
- Nevstupovat.
- Ovoce a zelenina
- Pozor!
- Nebezpečí úrazu.
- Dobrý nápad.
- Bez ledu.
- Dobře.
- Haf haf.
