Přívlastek
Přívlastek rozvíjí jiný větný člen, který je reprezentován jménem, typicky podstatným jménem nebo zájmenem (tedy podmět nebo předmět). Ptáme se na něj jaký, který, čí. Např. Dal bych si pohár {vína}.
Přívlastek může být dále rozvíjen dalším přívlastkem, např. Láska mé mámy nezná hranic. Jaká láska? Láska {mámy} (slovo mámy rozvíjí podmět láska). Jaké mámy? {Mé} mámy.
Přívlastek se dělí na:
Přívlastek shodný
Skloňuje se spolu se členem, který rozvíjí. Většinou stojí před ním, ale může se objevit i za ním. Nejčastěji je vyjádřen přídavným jménem, někdy také přivlastňovacím zájmenem, číslovkou nebo podstatným jménem. Všimněme si změny koncovky přívlastku v následujících případech:
Miluju {svoji} mámu. Budu se {svojí/svou} mámou. Mluvil o {svojí/své} mámě. Potkala jsem {starého} muže. Pohádka o {starém} muži. Toto je sýkora {koňadra}. Krmítko se sýkorami {koňadrami}. S panem {Kováčem}. Bez pana {Kováče}.
Přívlastek neshodný
Zůstává ve stejném tvaru (pádu), bez ohledu na pád slova, které rozvíjí. Většinou se nachází za rozvíjeným slovem. Nejčastěji je vyjádřen podstatným jménem, často ve spojení s předložkou. Může být ale také vyjádřen například infinitivem. Všimněme si, že v následujících případech zůstává koncovka přívlastku stále stejná:
Na stole je kytice {růží}. Přinesl kytici {růží}. Přišel s kyticí {růží}. Koupě {bytu} je náročná záležitost. Otálel s koupí {bytu}. Tetička {z Ameriky} přijela na návštěvu. Těšil jsem se na tetičku {z Ameriky}. Touha {zvítězit} ji hnala dál. Touhu {zvítězit} nemohla skrýt.
