Česká gramatika

Určování vět jednočlenných, dvojčlenných a větných ekvivalentů

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Věta dvojčlenná, jednočlenná a větný ekvivalent

Věta dvojčlenná

Věta dvojčlenná obsahuje podmět i přísudek. Podmět může být vyjádřený, např.:

  • {Jana} je veselá.
  • {Známy} pracuje v továrně.
  • {Ty} bys mi to mohl povědět.
  • {Kouřit} je zakázané.
  • {Zuzka} byla okradena v metru.

Podmět může být také nevyjádřený, to znamená, že není ve větě přímo obsažen, ale můžeme ho odvodit z podoby přísudku nebo kontextu (toho, co už bylo řečeno nebo co víme o situaci).

  • Jsem připravena na výlet. {nevyjádřený podmět: já}
  • Kráčeli jsme po lesní cestě. {nevyjádřený podmět: my}
  • Budeme muset vyprat prádlo. {nevyjádřený podmět: my}
  • Večer neměla čas. {nevyjádřený podmět: ona}
  • Už nikdy nepřijde. {nevyjádřený podmět: on/ona/ono – v závislosti na tom, co už víme}

Věta jednočlenná (bezpodmětná)

Věta jednočlenná slovesná je vždy bez podmětu – přísudek je ve 3. os. jednotného čísla (ono) a často vyjadřuje pocit, zdravotní stav, počasí nebo fyzikální jev, např.

  • Pršelo.
  • Od rána sněží.
  • Vyhládlo jim.
  • Zvoní mi v uších.
  • Je mi do zpěvu.
  • V krbu zapraskalo.

Větný ekvivalent

Větný ekvivalent bývá označován jako typ jednočlenné věty, která je ale na rozdíl od zmíněných případů neslovesná – neobsahuje tedy sloveso v určitém tvaru (nebo obecně přísudek), ale může obsahovat infinitiv. Může také obsahovat jen jedno slovo nebo skupinu slov, například podstatných a přídavných jmen.

  • Nevstupovat.
  • Ovoce a zelenina
  • Pozor!
  • Nebezpečí úrazu.
  • Dobrý nápad.
  • Bez ledu.
  • Dobře.
  • Haf haf.


Najdi ve větě podmět

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Podmět

Podmět označuje původce děje ve větě (nebo v některých případech toho, kdo je dějem zasažen), ptáme se na něj kdo, co?. Spolu s přísudkem tvoří základní skladební dvojici. Např. {Jana} pracuje. {Zuzka} byla okradena v metru. {Pachatel} byl dopaden.

Podmět může tvořit podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka, sloveso nebo může být nevyjádřený. Např. {Jana} je veselá. {Známý} pracuje v továrně. {Ty} bys mi to mohl povědět. Na oslavu přijdeme {oba}. {První} bere všechno. {Kouřit} je zakázané. Jsem připravena na výlet. {nevyjádřený podmět: já}

Věta s nevyjádřeným podmětem

V některých větách je podmět nevyjádřený:

  • Jsem připravena na výlet. {nevyjádřený podmět: já}
  • Kráčeli jsme lesní cestou. {nevyjádřený podmět: my}
  • Budeme muset vyprat prádlo. {nevyjádřený podmět: my}
  • Večer neměla čas. {nevyjádřený podmět: ona}
  • Už nikdy nepřijde. {nevyjádřený podmět: on/ona/ono}

Věta bez podmětu (jednočlenná/bezpodmětná)

Věta bez podmětu je vždy ve 3. os. jednotného čísla (ono) a často vyjadřuje pocit, zdravotní stav, počasí nebo fyzikální jev, např. Pršelo. Od rána sněží. Bolelo ho v krku. Je mi do zpěvu. V krbu zapraskalo.



Urči přívlastek shodný a neshodný

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Přívlastek

Přívlastek rozvíjí jiný větný člen, který je reprezentován jménem, typicky podstatným jménem nebo zájmenem (tedy podmět nebo předmět). Ptáme se na něj jaký, který, čí. Např. Dal bych si pohár {vína}.

Přívlastek může být dále rozvíjen dalším přívlastkem, např. Láska mé mámy nezná hranic. Jaká láska? Láska {mámy} (slovo mámy rozvíjí podmět láska). Jaké mámy? {Mé} mámy.

Přívlastek se dělí na:

Přívlastek shodný

Skloňuje se spolu se členem, který rozvíjí. Většinou stojí před ním, ale může se objevit i za ním. Nejčastěji je vyjádřen přídavným jménem, někdy také přivlastňovacím zájmenem, číslovkou nebo podstatným jménem. Všimněme si změny koncovky přívlastku v následujících případech:

Miluju {svoji} mámu. Budu se {svojí/svou} mámou. Mluvil o {svojí/své} mámě. Potkala jsem {starého} muže. Pohádka o {starém} muži. Toto je sýkora {koňadra}. Krmítko se sýkorami {koňadrami}. S panem {Kováčem}. Bez pana {Kováče}.

Přívlastek neshodný

Zůstává ve stejném tvaru (pádu), bez ohledu na pád slova, které rozvíjí. Většinou se nachází za rozvíjeným slovem. Nejčastěji je vyjádřen podstatným jménem, často ve spojení s předložkou. Může být ale také vyjádřen například infinitivem. Všimněme si, že v následujících případech zůstává koncovka přívlastku stále stejná:

Na stole je kytice {růží}. Přinesl kytici {růží}. Přišel s kyticí {růží}. Koupě {bytu} je náročná záležitost. Otálel s koupí {bytu}. Tetička {z Ameriky} přijela na návštěvu. Těšil jsem se na tetičku {z Ameriky}. Touha {zvítězit} ji hnala dál. Touhu {zvítězit} nemohla skrýt.



Urči doplněk

Zkopíruj odkaz na toto téma. expand learning text

Doplněk

Doplněk je větný člen, který rozvíjí zároveň přísudek (sloveso) a podmět nebo předmět. Nemusí se přitom jednat pouze o jedno slovo, funkci doplňku může plnit i fráze. Může být vyjádřen:

  • přídavným jménem (Petr přišel unavený.), a to i ve jmenné formě (Cítil se zdráv. Dojat tleskal jeho výkonu.).
  • podstatným jménem (Byl zvolen králem.)
  • přechodníkem nebo přechodníkovou konstrukcí (Sedě vzpřímeně, odpovídal na otázky.)
  • infinitivem (Slyšel jsem ho nadávat.)

Tzv. volný doplněk bývá vyjádřen podstatným jménem v 1. nebo 4. pádě. Např. Čekala na odpověď, ruce vbok

 



   
   

Copyright © 2017 - 2020 Eductify