Vztažné věty
Vztažné věty používáme k tomu, abychom poskytli více informací o osobě, věci, místě, čase, důvodu nebo vlastnictví. Obvykle následují přímo za podstatným jménem, které popisují.
Vztažné věty často začínají slovy jako who, which, that, whose, where, when nebo why.
- The woman who lives next door is my aunt.
- The book that I bought is very interesting.
- This is the town where I grew up.
- 1999 was the year when I was born.
- That's the reason why I left.
- He's the man whose daughter works here.
Vztažné slovo spojuje podstatné jméno s informací, která po něm následuje. Volba závisí na tom, o čem mluvíme a jakou roli má dané slovo ve větě.
Předložka před vztažným zájmenem
Vztažné zájmeno může stát také za předložkou. Tento způsob je typický hlavně pro formálnější angličtinu.
- This is the house in which I grew up. = Toto je dům, ve kterém jsem vyrůstal.
- The company for which she works is based in London.
- The chair on which he was sitting was broken.
U osob se po předložce ve formální angličtině používá whom:
- The man with whom I travelled was very friendly.
- The woman to whom I spoke was the manager.
V běžné mluvené angličtině se předložka často přesune na konec věty a místo whom se používá who:
- The man who I travelled with was very friendly.
- The woman who I spoke to was the manager.
Which jako odkaz na celý předchozí děj
Which se nemusí vztahovat pouze k jednomu podstatnému jménu. Může odkazovat také na celý předchozí děj, událost nebo skutečnost. V takovém případě před which píšeme čárku.
- He forgot my birthday, which makes me sad. = To, že zapomněl na moje narozeniny, mě mrzí.
- She passed all her exams, which surprised everyone. = Skutečnost, že udělala všechny zkoušky, všechny překvapila.
- They cancelled the flight, which caused a lot of problems. = Zrušení letu způsobilo mnoho problémů.
V těchto případech se tedy which nevztahuje například pouze ke slovu birthday, exams nebo flight, ale k celé předchozí části věty.
Kdy vztažnou větu oddělujeme čárkami
Vztažné věty můžeme rozdělit na určující a doplňující. Podle toho se rozhodujeme, zda je oddělíme čárkami.
Určující vztažná věta říká, o které konkrétní osobě nebo věci mluvíme. Bez této informace by význam věty nebyl úplný nebo by se změnil. Takovou vztažnou větu čárkami neoddělujeme.
- The students who passed the exam can leave. = Odejdou pouze studenti, kteří zkoušku udělali.
- The book that I bought yesterday is very interesting. = Mluvíme o konkrétní knize, kterou jsem včera koupil.
- People who exercise regularly often feel better.
Doplňující vztažná věta pouze přidává další, nepovinnou informaci. Už před ní je jasné, o které osobě nebo věci mluvíme. Takovou vztažnou větu oddělujeme čárkami.
- My sister, who lives in London, is a doctor. = Už víme, o kom mluvíme; informace o Londýně je pouze doplňující.
- Paris, which is the capital of France, attracts millions of tourists.
- Mr Brown, who teaches us English, is absent today.
Pokud je doplňující vztažná věta uprostřed věty, píšeme čárku před ní i za ní. Pokud stojí na konci věty, stačí čárka před ní.
- My brother, who works in Germany, is coming home tomorrow.
- I spoke to Anna, who works in Germany.
Ve vztažných větách oddělených čárkami se běžně nepoužívá that. Používáme například who nebo which.
- My car, which is ten years old, still works perfectly.
Zkrácené vztažné věty
V některých případech můžeme vztažné věty také zkrátit:
- The woman sitting by the window is my aunt.
- The goods made in this factory are exported.
