Slovosled

Základní slovosled (průběhový, předpřítomný a minulý čas)

Když má sloveso dvě části (tedy pomocné sloveso + hlavní sloveso), zůstávají tyto dvě části u sebe. Předmět stojí až za celým slovesným tvarem, nikdy ne mezi pomocným a hlavním slovesem.

Podmět + pomocné sloveso + hlavní sloveso + předmět

Předpřítomný čas

have/has + příčestí minulé.

• I have finished my homework. (Dokončil/a jsem domácí úkol.) — ne I have my homework finished.
• They have bought a new car. (Koupili si nové auto.)

Průběhové časy

am/is/are nebo was/were + sloveso s -ing.

• She is reading a book. (Čte knihu.) — ne She is a book reading.
• They were cleaning the kitchen. (Uklízeli kuchyň.)

Záporné věty

Not (n't) přidáváme k pomocnému slovesu. Hlavní sloveso a předmět zůstávají na svém místě.

• He hasn't seen the film. (Neviděl ten film.)
• We aren't watching TV. (Nedíváme se na televizi.)
• I wasn't listening to music. (Neposlouchal/a jsem hudbu.)

Zápor v minulém čase prostém

Používáme didn't + základní tvar slovesa. Předmět zůstává za slovesem.

• We didn't see the accident. (Neviděli jsme tu nehodu.) — ne We didn't the accident see.

Rychlý přehled

• Předpřítomný čas: have/has + příčestí minulé
  I have lost my keys. (Ztratil/a jsem klíče.)
• Průběhové časy: be + sloveso s -ing
  He was writing a letter. (Psával právě dopis / psal dopis.)
• Zápor: not stojí u pomocného slovesa
  You haven't met her. (Ještě jsi ji nepotkal/a.)

Otázky (přítomný čas prostý)

V přítomném čase prostém závisí slovosled otázky na použitém slovese. U slovesa be používáme inverzi; u všech ostatních sloves používáme do/does.

Otázky se slovesem be

Am/is/are umístíme před podmět. Do/does nepřidáváme.

Am/Is/Are + podmět + ...?

• Are you happy? (Jsi šťastný/á?) — ne Do you are happy?
• Is she a nurse? (Je zdravotní sestra?)

Otázky s do/does

U ostatních sloves používáme do (I/you/we/they) nebo does (he/she/it) + základní tvar slovesa.

Do/Does + podmět + základní tvar slovesa ...?

• Do you like tea? (Máš rád/a čaj?)
• Does he play tennis? (Hraje tenis?) — ne Does he plays tennis?

Otázky s tázacími slovy (what, who, where, why)

Tázací slovo stojí na začátku a poté následuje stejný slovosled jako výše.

Tázací slovo + am/is/are nebo do/does + podmět ...?

• What is your name? (Jak se jmenuješ?)
• Who is that man? (Kdo je ten muž?)
• Where are the keys? (Kde jsou klíče?)
• Why do you like it? (Proč se ti to líbí?)
• Where does she live? (Kde bydlí?)

Rychlý přehled

• Be: Am/Is/Are + podmět
  Are you ready? (Jsi připravený/á?)
• Ostatní slovesa: Do/Does + podmět + základní tvar slovesa
  Do they work here? (Pracují tady?)
• Nikdy nepoužíváme do/does společně se slovesem be — ne Do you are...

Výrazy místa a času

Pokud věta obsahuje jak výraz místa, tak výraz času, obvyklý slovosled je místo před časem.

Podmět + sloveso (+ předmět) + místo + čas

• She goes to work every morning. (Každé ráno chodí do práce.) — ne She goes every morning to work.
• We travelled to Spain in July. (V červenci jsme cestovali do Španělska.)

Čas na začátku věty

Časový výraz může stát také na začátku věty, pokud ho chceme zdůraznit.

• Every morning she goes to work. (Každé ráno chodí do práce.)
• At midnight they arrived at the airport. (O půlnoci dorazili na letiště.)

Nikdy neoddělujeme sloveso a předmět

Výraz času nebo místa nikdy nevkládáme mezi sloveso a jeho předmět.

• I meet my friends on Fridays. (V pátek se scházím se svými přáteli.) — ne I meet on Fridays my friends.
• We eat lunch at noon. (V poledne obědváme.) — ne We eat at noon lunch.

Rychlý přehled

• Místo před časem
  They play in the park on Sundays. (V neděli si hrají v parku.)
• Čas může stát na začátku věty
  On Sundays they play in the park. (V neděli si hrají v parku.)

Přímý a nepřímý předmět

Mnoho sloves může mít dva předměty: nepřímý předmět (obvykle osoba) a přímý předmět (obvykle věc). Existují dva správné slovosledy.

První způsob: sloveso + osoba + věc

• She gave me a book. (Dala mi knihu.)
• He bought his son a bike. (Koupil svému synovi kolo.)

Druhý způsob: sloveso + věc + to/for + osoba

• She gave a book to me. (Dala knihu mně.)
• I sent a letter to my friend. (Poslal/a jsem dopis svému příteli.)

To používáme se slovesy jako give, send, show, tell, lend; for používáme se slovesy jako buy, make.

Předmět vyjádřený zájmenem

Pokud je přímý předmět vyjádřen zájmenem (it, them), obvykle používáme druhý způsob.

• Give it to me. (Dej mi to.) — ne Give me it.

Rychlý přehled

• Osoba + věc
  They told us the truth. (Řekli nám pravdu.)
• Věc + to/for + osoba
  They told the truth to us. (Řekli pravdu nám.)

Inverze

Po některých záporných nebo omezujících výrazech na začátku věty dáváme pomocné sloveso před podmět, podobně jako v otázce.

Záporné příslovečné výrazy

Pokud na začátku věty stojí never, rarely, seldom, hardly, little, not only, no sooner, používáme inverzi.

• Never have I seen such a mess. (Nikdy jsem neviděl/a takový nepořádek.) — ne Never I have seen such a mess.
• Rarely does she go out. (Jen zřídka chodí ven.)
• No sooner had I left than it started. (Sotva jsem odešel/odešla, už to začalo.)

Inverze v podmínkových větách

V některých podmínkových větách můžeme vynechat if a použít inverzi se slovesy had, were, should.

• Had I known, I would have helped. (Kdybych to byl/a věděl/a, pomohl/a bych.)
• Were I you, I would apologise. (Kdybych byl/a tebou, omluvil/a bych se.)
• Should you need help, ask me. (Kdybys potřeboval/a pomoc, řekni mi.)

Další případy

• Only after lunch did we start. (Začali jsme až po obědě.)
• Under no circumstances should you sign. (Za žádných okolností bys to neměl/a podepisovat.)

Rychlý přehled

• Záporný příslovečný výraz + pomocné sloveso + podmět
  Little did he know. (Netušil, že...)
• Podmínková věta: Had/Were/Should + podmět
  Had I known... (Kdybych to byl/a věděl/a...)

Vytýkání a zdůrazňovací věty (Cleft Sentences)

Tzv. Cleft Sentences jsou speciální větné konstrukce, které používáme ke zdůraznění určité části věty.

It-cleft

Struktura: It + be + zdůrazněná část + that/who + ... U osob používáme who, u věcí a v ostatních případech obvykle that.

• It was John who broke the window. (Byl to John, kdo rozbil okno.)
• It is money that he wants. (To, co chce, jsou peníze.)
• It was in Paris that they met. (Bylo to v Paříži, kde se setkali.)

Wh-cleft

Struktura: What + vedlejší věta + be + zdůrazněná část.

• What I need is a holiday. (To, co potřebuji, je dovolená.)
• What matters is your health. (To, na čem záleží, je tvoje zdraví.)

Vytýkání na začátek věty

Určitou část věty můžeme kvůli zdůraznění přesunout na začátek. Potom ji už neopakujeme pomocí zájmena.

• This book I really enjoyed. (Tuto knihu jsem si opravdu užil/a.) — ne This book I really enjoyed it.

Rychlý přehled

• It-cleft: It + be + zdůrazněná část + that/who
  It was you who were wrong. (Byl/a jsi to ty, kdo se mýlil.)
• Wh-cleft: What + vedlejší věta + be + zdůrazněná část
  What she wants is respect. (To, co chce, je respekt.)