Časy a slovesa

Sloveso to be (být)

Sloveso to be (= být) je jedno z nejčastějších sloves v angličtině. Jeho tvar se mění podle toho, kdo nebo co je podmětem slovesa. V příkladech níže najdete v závorkách také zkrácené tvary, které jsou v angličtině velmi běžné.

• I am (I'm) hungry.
  = Mám hlad.
• You are (You're) tall.
  = Jsi vysoký/vysoká.
• He is (He's) really smart!
  = Je opravdu chytrý.
• Kelly is (She's) an engineer.
  = Kelly je inženýrka.
• It is (It's) a dog.
  = Je to pes.


• We are (We're) happy.
  = Jsme šťastní.
• You are (You're) here.
  = Jste tady.
• They are (They're) sisters.
  = Jsou sestry.

Pravidlo je:

• s I používáme am;
• s jednotným číslem (he, she, it nebo jedna osoba či věc) používáme is;
• s množným číslem (we, you, they) používáme are.

Záporné věty

V záporných větách se slovesem to be přidáme za sloveso not. Můžeme také použít zkrácené tvary, které najdete v závorkách.

• I am not (I'm not) at home.
  = Nejsem doma.
  (Pozor: nepoužíváme I amn't.)
• You are not (You aren't) here.
  = Nejsi tady.
• He/She/It is not (He/She/It isn't) ten years old.
  = Jemu/Jí je deset let.


• We are not (We aren't) hungry.
  = Nemáme hlad.
• You are not (You aren't) sad.
  = Nejste smutní.
• They are not (They aren't) busy.
  = Nejsou zaneprázdnění.

Sloveso to be: otázky a krátké odpovědi

Otázky se slovesem to be tvoříme tak, že dáme am/is/are před podmět (prohodíme tedy jejich pořadí).

Krátké odpovědi

Protože tyto otázky často vyžadují odpověď ano/ne, používáme krátké odpovědi. Opakujeme část otázky, ale neopakujeme celou větu.

Po yes nepoužíváme zkrácené tvary:

• Are you hungry? – Yes, I am. (Jsi hladový? – Ano, jsem.)
• Is she a teacher? – Yes, she is. (Je učitelka? – Ano, je.)
• Are they from Spain? – Yes, they are. (Jsou ze Španělska? – Ano, jsou.)

Po no používáme většinou zkrácený záporný tvar:

• Are you cold? – No, I'm not. (Je ti zima? – Ne, není.)
• Is he at work? – No, he isn't. (Je v práci? – Ne, není.)
• Are they busy? – No, they aren't. (Jsou zaneprázdnění? – Ne, nejsou.)

Wh- otázky

Wh- otázky používají tázací slova (where = kde, what = co, who = kdo, how = jak, why = proč). Neodpovídáme na ně pouze yes/no, ale potřebujeme více informací.

Vzorec:
Tázací slovo + am/is/are + podmět?

• Where are you from? (Odkud jsi?)
• How old is your sister? (Kolik je tvé sestře?)
• What is this? (Co je to?)
• Why are the children happy? (Proč jsou děti šťastné?)
• Who is that man? (Kdo je ten muž?)

V odpovědi často zopakujeme část otázky a doplníme informaci:

• Where are you from? – I am from the UK. (Odkud jsi? – Jsem z Velké Británie.)
• How old is your sister? – She is twelve. (Kolik je tvé sestře? – Je jí dvanáct.)

Rychlé shrnutí

• Otázky: am/is/are + podmět
  Are you tired? Is he at home?
• Krátké odpovědi:
  Yes, I am. / No, I'm not.
  Yes, he/she/it is. / No, he/she/it isn't.
  Yes, we/you/they are. / No, we/you/they aren't.
• Wh- otázky: tázací slovo + am/is/are + podmět
  Where are you from? What is this?

Přítomný čas prostý

Přítomný čas prostý (present simple) používáme pro fakta, zvyky, rutiny, obecně platné skutečnosti a trvalé situace (které se příliš nemění). Tento čas často používáme s časovými výrazy jako every day (každý den), every morning (každé ráno), every Monday (každé pondělí), always (vždy), often (často), usually (obvykle), sometimes (někdy) a dalšími.

• I play football every Saturday. (zvyk)
  = Každou sobotu hraju fotbal.
• She drinks coffee every morning. (rutina)
  = Každé ráno pije kávu.
• The Earth goes around the Sun. (fakt)
  = Země obíhá kolem Slunce.
• It rains a lot in autumn. (obecně platí)
  = Na podzim hodně prší.
• I live in London. (trvalé situace)

Základní tvar

Se zájmeny I, you, we, they používáme základní tvar slovesa.

• I play football.
  = Hraju fotbal.
• We read novels.
  = Čteme romány.
• They live in Bath.
  = Žijí v Bathu.
• Ann and Becky speak English.
  = Ann a Becky mluví anglicky.
• Tim and his friend talk about sport.
  = Tim a jeho kamarád mluví o sportu.

Se zájmeny he, she, it a s podstatnými jmény v jednotném čísle přidáváme ke slovesu koncovku -s/-es.

• Andy likes chocolate.
  = Andy má rád čokoládu.
• My sister works in a hospital.
  = Moje sestra pracuje v nemocnici.
• It rains a lot in autumn.
  = Na podzim hodně prší.
• His friend teaches French.
  = Jeho kamarád učí francouzštinu.

Pravopis tvaru pro he/she/it

Ve 3. osobě jednotného čísla (he, she, it nebo jedna osoba/věc) přidáváme ke slovesu -s nebo -es. Správná koncovka závisí na pravopisu slovesa:

• Většina sloves: přidáme -s
  eat → eats, like → likes
• Po -s, -ss, -ch, -sh, -x, -o: přidáme -es
  watch → watches, finish → finishes, go → goes, do → does
• Souhláska + y: změníme -y → -ies
  study → studies, fly → flies, cry → cries
• Samohláska + y: pouze přidáme -s
  enjoy → enjoys, play → plays

Rychlé shrnutí

• Present simple → fakta, zvyky, rutiny, obecně platné skutečnosti a trvalé situace
• I/you/we/they → základní tvar slovesa
  I work. They live here.
  = Pracuji. Žijí tady.
• he/she/it → sloveso + -s/-es
  She works. He watches TV.
  = Pracuje. Dívá se na televizi.
• Pravopis:
  většina sloves → -s (play → plays)
  -s, -ss, -ch, -sh, -x, -o → -es (watch → watches)
  souhláska + y → -ies (study → studies)

Přítomný čas průběhový: otázky a krátké odpovědi

Pro vytvoření otázky v přítomném průběhovém čase dáme am/is/are před podmět a potom použijeme tvar slovesa s koncovkou -ing.

Yes/No otázky

Yes/No otázky jsou otázky, na které obvykle odpovídáme pouze ano nebo ne. Struktura je:
→ Am/Is/Are + podmět + sloveso + -ing?

Krátké odpovědi

Na Yes/No otázky odpovídáme pomocí zájmena + am/is/are (nebo isn't/aren't). Celé sloveso s -ing neopakujeme.

• Is Mike watching TV?
  → Ano, on is. (Ano, dívá se.)
  → Ne, on isn't. (Ne, nedívá se.)
• Are they telling the truth?
  → Ano, oni are. (Ano, říkají pravdu.)
  → Ne, oni aren't. (Ne, neříkají.)
• Are you coming with us?
  → Ano, já am. (Ano, jdu.)
  → Ne, já 'm not. (Ne, nejdu.)

Pamatuj: Říkáme I'm not (nikdy I amn't nebo I aren't).

Wh- otázky

Wh- otázky používají tázací slovo (what = co, where = kde, who = kdo, why = proč, how = jak) a vyžadují konkrétnější odpověď než pouze ano, nebo ne.

Struktura je:
→ Tázací slovo + am/is/are + podmět + sloveso + -ing?

• Where are they swiming? (Kde plavou?)
• What are the boys writing? (Co chlapci píšou?)
• Why are you lying here? (Proč tady ležíš?)

Na tyto otázky často odpovídáme tak, že zopakujeme část otázky a přidáme chybějící informaci:

• Where are they swiming?
  → They are swiming in the lake. (Plavou v jezeře.)
• What is he doing?
  → He is cooking dinner. (Vaří večeři.)

Rychlé shrnutí

• Yes/No otázky: am/is/are + podmět + sloveso + -ing?
  Are you working? (Pracuješ?) Is she sleeping? (Spí?)
• Krátké odpovědi:
  Yes, I am. / No, I'm not.
  Yes, he/she/it is. / No, he/she/it isn't.
  Yes, we/you/they are. / No, we/you/they aren't.
• Wh- otázky: tázací slovo + am/is/are + podmět + sloveso + -ing?
  Where are you going? (Kam jdeš?) What is he doing? (Co dělá?)

Přítomný čas prostý vs. průběhový (středně pokročilé)

Oba časy mluví o přítomnosti, ale používáme je pro jiné situace:

Speciální případy

• Dočasné vs. trvalé situace:
  Průběhový čas používáme pro dočasné situace, prostý čas pro běžné nebo trvalejší situace.
  He usually walks to work, but this week he is going by bus.
• Měnící se situace:
  Průběhový čas používáme pro věci, které se vyvíjejí nebo mění.
  His English is improving slowly.
• Always + průběhový čas:
  always/constantly s průběhovým časem používáme, když si stěžujeme na opakovanou činnost.
  He is constantly losing my books.
• Stavová slovesa:
  Některá slovesa běžně nepoužíváme v průběhovém čase, protože popisují stav, ne činnost: like, love, want, know, believe, understand, prefer, need, belong, seem.
  I know the answer. (ne I am knowing)
  This car belongs to my father.
• Jiný význam:
  Některá slovesa mohou mít v průběhovém čase jiný význam.
  I think she is right. (= myslím si, mám názor)
  I am thinking about my holiday. (= přemýšlím o, zvažuji)
  The flowers smell nice. (= voní)
  She is smelling the flowers. (= čichá ke květinám)

Rychlé shrnutí

• Přítomný čas prostý → zvyky, rutiny, fakta, obecné pravdy
  She works every day. Water freezes at 0°C.
• Přítomný čas průběhový → děje právě teď, dočasné nebo měnící se situace
  She is working now. His English is improving.
• Pamatuj: Stavová slovesa obvykle zůstávají v přítomném čase prostém.
  I know. She likes it.

Minulý čas prostý – pravidelná slovesa

Pravidelná slovesa tvoří minulý čas prostý přidáním koncovky -ed k základnímu tvaru slovesa. Tvar je stejný pro všechny osoby.

Základní pravidlo

Přidáme -ed:

• clean → cleaned
• open → opened
• help → helped

Změny v pravopisu

• Sloveso končící na -e: přidáme -d
  dance → danced, prepare → prepared
• Krátké sloveso končící na jednu samohlásku + jednu souhlásku: zdvojíme poslední souhlásku
  stop → stopped, rub → rubbed, admit → admitted
• Souhláska + y: změníme -y → -ied
  marry → married, try → tried, reply → replied
• Samohláska + y: přidáme -ed
  enjoy → enjoyed, play → played
• Sloveso končící na -ie: přidáme -d
  lie → lied, tie → tied, die → died

Pozor: dye (= obarvit) → dyed, ale die (= zemřít) → died.

Britský pravopis: zdvojené koncové -l

V britské angličtině se koncové -l po jedné samohlásce obvykle zdvojuje.

• cancel → cancelled
• travel → travelled

Výslovnost koncovky -ed

Koncovka -ed má tři možné výslovnosti:

• /t/ → watched, helped
• /d/ → played, cleaned
• /ɪd/ po /t/ a /d/ → wanted, needed

Minulý průběhový čas (Past continuous)

Minulý průběhový čas používáme pro děje, které probíhaly v určitém okamžiku v minulosti nebo byly v danou chvíli rozpracované, nedokončené, měly nějaký vývoj. Často se používá s výrazy jako at 5 o'clock (v 5 hodin), at that moment (v tu chvíli) nebo when (když). Podívej se na příklady:

• I was sleeping at 10 o'clock. (Spal/a jsem v 10 hodin.)
• She was reading a book at 8. (V 8 hodin četla knihu.)
• They were dancing at 11. (V 11 hodin tancovali.)

Minulý průběhový čas tedy tvoříme podle tohoto vzorce:
→ Podmět + was/were + sloveso + -ing

Záporné věty

Struktura:
→ Podmět + wasn't/weren't + sloveso + -ing

• I wasn't sleeping at 10. (V 10 hodin jsem nespal/a.)
• You weren't waiting for him. (Nečekal/a jsi na něj.)
• They weren't dancing. (Netancovali.)

Otázky

Otázku vytvoříme tak, že dáme was/were před podmět:
→ Was/Were + podmět + sloveso + -ing?

• Was he playing football at 2? (Hrál ve 2 hodiny fotbal?)
• Were they skiing at 5? (Lyžovali v 5 hodin?)
• What were you doing at 9? (Co jsi dělal/a v 9 hodin?)
• Why was she crying? (Proč plakala?)

Krátké odpovědi

V krátkých odpovědích používáme:
→ podmět + was/were (nebo wasn't/weren't)
Sloveso s -ing už neopakujeme.

• Were you studying at 7? – Yes, I was.
  (Učil/a ses v 7? – Ano, učil/a.)
• Was he working at 9? – Yes, he was.
  (Pracoval v 9? – Ano, pracoval.)
• Were they cooking at 7? – No, they weren't.
  (Vařili v 7? – Ne, nevařili.)

Rychlé shrnutí

• Použití: děje probíhající v určitém okamžiku v minulosti
  She was reading at 8. (V 8 četla.)
• Tvar: was/were + sloveso-ing
  They were playing.
• Zápor: wasn't/weren't + sloveso-ing
  He wasn't working.
• Otázka: Was/Were + podmět + sloveso-ing?
  Were you sleeping?

Minulý čas prostý vs. průběhový

Tyto dva časy často používáme společně, když vyprávíme příběh z minulosti.

• Minulý čas průběhový popisuje pozadí děje, tedy činnost, která už probíhala – vytváří scénu.
• Minulý čas prostý popisuje dokončenou událost, která se během této činnosti stala nebo ji přerušila.

Typické vzorce

• Min. průběhový + when + min. prostý → probíhající činnost je přerušena jinou událostí.
  Pete was eating a hamburger when I met him.
  Pete jedl hamburger, když jsem ho potkal.
• Min. prostý + while + min. průběhový
  Somebody stole my bike while I wasn't looking.
  Někdo mi ukradl kolo, zatímco jsem se nedíval.
• While + dvě věty min. průběhový → dvě delší činnosti probíhají současně.
  While I was cooking, my children were playing.
  Zatímco jsem vařil, moje děti si hrály.

Pamatujte: stavová slovesa

Stavová slovesa (např. know, want, believe) se běžně nepoužívají v průběhovém čase.

• Linda didn't know what to do.
  Linda nevěděla, co má dělat.
  (ne wasn't knowing)
• When he was a child, he wanted to become a doctor.
  Když byl dítě, chtěl se stát lékařem.

Pomůcka pro rozlišení časů: (ne)dokonavost

V češtině rozlišujeme dokonavá a nedokonavá slovesa. Nedokonavá slovesa ukazují, že děj probíhal (Co se dělo?, např. jedl, dívala se), zatímco dokonavá slovesa ukazují, že děj byl dokončený (Co se stalo?, např. dojedl/snědl, podívala se).

Toto rozlišení není stejné jako anglické časy, ale může vám pomoct pochopit rozdíl: min. průběhový často odpovídá nedokonavému ději, zatímco min. prostý často vyjadřuje dokončenou událost.

• I was eating dinner.
  Jedl jsem večeři.
  (děj probíhal – nezajímá nás, jestli jsem ji dokončil)
• I ate dinner.
  Snědl jsem večeři.
  (děj je vnímaný jako dokončený – večeře je pryč)

Pomáhá tedy ptát se:
→ Co se dělo? → často min. průběhový čas
→ Co se stalo? → často min. prostý čas

Předpřítomný čas 2 - Just, Already, Yet

Předpřítomný čas (present perfect) se často používá s časovými výrazy just, already a yet. Tyto výrazy ukazují vztah mezi minulým dějem a současností.

Just = před chvílí, právě

Just znamená, že se něco stalo před velmi krátkou dobou, právě teď nebo před chvílí. Spojuje velmi nedávnou minulou událost se současností.

• He has just left.
  = Právě teď odešel.
• I have just eaten.
  = Zrovna jsem jedl/a (takže teď nemám hlad).

Already = už, před touto chvílí

Already znamená, že se něco stalo už před touto chvílí, často dříve, než se očekávalo.

• I have already done it.
  = Už jsem to udělal; nemusíš se mě na to znovu ptát.
• She has already met him.
  = Už se s ním setkala.

Yet = zatím, až do této chvíle

Yet používáme, když se něco očekává, ale nevíme, jestli se to už stalo. Obvykle se používá v otázkách a záporných větách.

• Have you watched it yet?
  → Už jsi to viděl?
• I haven't seen it yet.
  → Zatím jsem to neviděl (možná se na to podívám později).

Umístění ve větě

• just / already → mezi have/has a příčestí minulé
  She has already finished.
  Už skončila.
• yet → obvykle na konci věty
  Have you finished yet?
  Už jsi skončil?

Rychlý přehled

• just → právě, před chvílí
  I've just arrived.
  Právě jsem dorazil.
• already → už, před touto chvílí (často dříve, než se čekalo)
  I've already done it.
  Už jsem to udělal.
• yet → zatím, ještě (něco se očekává, ale není dokončeno)
  I haven't done it yet.
  Ještě jsem to neudělal.

Předpřítomný čas prostý 3 - Životní zkušenosti

Předpřítomný čas prostý používáme také tehdy, když mluvíme o životních zkušenostech – o zážitcích, které jsme získali někdy v minulosti.

Neříkáme přesně kdy se to stalo. Důležité je, že se to někdy v našem životě stalo a stalo se to součástí naší životní zkušenosti.

Podívejte se na příklady:

• I have visited Italy.
  = Někdy v životě jsem navštívil Itálii.
• She has never tried sushi.
  = Nikdy v životě sushi neochutnala.
• Have you ever seen snow?
  = Viděl jsi někdy v životě sníh?

Pokládání otázek ohledně zážitků

• Ever = někdy v životě
  Ever používáme hlavně v otázkách, když se ptáme, jestli někdo něco někdy za celý svůj dosavadní život už zažil.
  → Have/Has + podmět + ever + příčestí minulé?
• Have you ever driven a car?
  = Řídil jsi někdy v životě auto?
• Has he ever played golf?
  = Hrál někdy v životě golf?


• How many times...? = Kolikrát...?
  Používáme, když se ptáme, kolikrát dotyčný už onu věc zažil, např. kolikrát někde byl, kolikrát něco zkusil...
• How many times have you been to London?
  = Kolikrát jsi byl v Londýně?
• I have called him twice.
  = Volal jsem mu dvakrát.
• I have seen this film before.
  = Tento film už jsem viděl.
  
  
• Have/has been to = navštívil(a) nějaké místo
  Pro minulé návštěvy konkrétního místa používáme spojení have/has been to.
• Have you ever been to Africa?
  = Byl/a jsi někdy v Africe?
• She has been to Italy twice.
  = V Itálii byla už dvakrát.

Mluvení o životních zkušenostech

• Never = nikdy
  Never už samo o sobě vyjadřuje zápor, proto používáme have/has, ne haven't/hasn't, abychom se vyhnuli dvojitému záporu.
• I have never worn a skirt.
  = Sukni jsem nikdy nenosil/a.
• Kate has never seen my brother.
  = Kate nikdy v životě neviděla mého bratra.
  
  
• It's the first time...
  Když se něco děje poprvé, podruhé nebo potřetí v našem životě, také používáme předpřítomný čas prostý.
• This is the first time I have eaten Indian food.
  = Tohle je poprvé, co jsem jedl indické jídlo.
• It's the third time she has worn this dress.
  = Je to potřetí, co si vzala tyto šaty.

Nejčastější nepravidelná příčestí minulá

• drive → driven, fly → flown, ride → ridden
• see → seen, wear → worn, buy → bought
• swim → swum, feel → felt

Rychlý přehled

• Zkušenost: have/has + příčestí minulé
  I have visited Spain.
  = Navštívil jsem Španělsko.
• Otázka na zkušenost: have/has + podmět + (ever) + příčestí minulé?
  Have you ever tried sushi?
  = Zkusil jsi někdy sushi?
• Počet zkušeností: How many times + have/has + podmět + příčestí minulé?
  How many times have you been to London?
  = Kolikrát jsi byl v Londýně?
• Negativní zkušenost: have/has + never + příčestí minulé
  She has never flown in an airplane.
  = Nikdy neletěla letadlem.
• Navštívené místo: have/has been to + místo
  Have you ever been to Hawaii?
  = Byl jsi někdy na Havaji?
• Poprvé/podruhé/potřetí: It's the first/second/third time + podmět + has/have + příčestí minulé
  This is the first time I have eaten Indian food.
  = Tohle je poprvé, co jsem jedl indické jídlo.

Minulý čas vs. předpřítomný čas prostý

Oba časy mluví o minulosti, ale dívají se na ni jiným způsobem:

• Minulý čas prostý vyjadřuje ukončený děj zakotvený v nějaké době v minulosti.
• Předpřítomný čas prostý vyjadřuje něco, co se stalo v minulosti, ale stále to souvisí s přítomností – například protože to má výsledek teď, je to součást našich životních zkušeností nebo to trvá až do současnosti.

Podívej se na příklady:

• I bought this phone last year.
  = Tento telefon jsem si koupil loni. Víme přesně kdy se to stalo. Děj je ukončený.
• I have had this phone for a year.
  = Tento telefon mám už rok. Koupil jsem si ho před rokem a stále ho mám.
• We went to Paris last summer.
  = Minulé léto jsme jeli do Paříže. Je to ukončená událost v minulosti.
• We have been to Paris.
  = Byli jsme v Paříži. Návštěva Paříže je teď součástí našich životních zkušeností. Přesný čas není důležitý.

Minulý čas prostý = ukončená minulost

Minulý čas prostý používáme pro děje, které se staly v určitý okamžik v minulosti. Tento čas bývá často vyjádřen nebo je znám z kontextu.

• I met her last week.
  = Potkal jsem ji minulý týden.
• They went to Spain in 2023.
  = Jeli do Španělska v roce 2023.
• We didn't see him yesterday.
  = Včera jsme ho neviděli.

Typické časové výrazy: yesterday, last year, two years ago, in 2022, when...

Předpřítomný čas prostý = spojení s přítomností

Předpřítomný čas prostý používáme tehdy, když není důležité, kdy přesně se něco stalo. Důležité je, že děj začal někdy v minulosti a nějak souvisí s přítomností.

• She has just arrived.
  = Právě přijela. (Je tady teď.)
• Have you ever visited Italy?
  = Byl jsi někdy v Itálii? (Někdy během svého života.)
• I have worked here since 2021.
  = Pracuji tady od roku 2021. (A stále tady pracuji.)

Typické časové výrazy: just, already, yet, ever, never, for, since, recently

Srovnání

Předpřítomný čas prostý nebo průběhový?

Oba časy spojují minulost se současností, ale zaměřují se na jinou informaci.

• Předpřítomný čas prostý se ptá:
  → Co se stalo? Jaký je výsledek? Kolik?
• Předpřítomný čas průběhový se ptá:
  → Co probíhalo? Jak dlouho? Co někdo dělal?

Porovnejte příklady:

• I have cleaned the kitchen.
  = Důležitý je výsledek: kuchyň je teď čistá.
• I have been cleaning the kitchen.
  = Důležitá je činnost: strávil/a jsem uklízením nějaký čas, možná ještě nejsem hotový/á.
• She has written three emails today.
  = Důležité je, kolik e-mailů napsala.
• She has been writing emails all morning.
  = Zaměřujeme se na činnost a její délku, ne na to, kolik e-mailů dokončila.

Předpřítomný čas prostý = výsledek, zkušenost nebo množství

Předpřítomný čas prostý používáme, když je důležitý výsledek, získání životní zkušenosti nebo kolikrát se něco stalo.

• I've already seen that film.
  = Důležitá je tato zkušenost.
• I have read ten pages today.
  = Zaměřujeme se na dokončené množství.
• Have you ever ridden a horse?
  = Otázka na životní zkušenost.
• How long have you known each other?
  = Sloveso know (= znát) je stavové sloveso, proto běžně používáme prostý tvar (ne been knowing).

Předpřítomný čas průběhový = činnost a její délka

Předpřítomný čas průběhový používáme, když je důležitá činnost, jak dlouho probíhá nebo samotný proces.

• Why are your clothes dirty? – I have been working in the garden.
  = Tato činnost vysvětluje současný výsledek.
• How long have you been waiting?
  = Ptáme se na délku trvání činnosti.
• Tim has been repairing the car all day.
  = Zaměřujeme se na délku činnosti, ne na to, jestli je auto hotové.
• Ann has been teaching since 2020.
  = Zaměřujeme se na probíhající činnost a proces: začala učit v roce 2020 a stále učí.

Rychlé shrnutí

Budoucnost pomocí be going to

Používáme be going to pro vyjádření budoucnosti. Používáme ho, když už máme budoucí plán nebo záměr (kdy jej můžeme přeložit např. jako chystat se něco udělat), nebo když nyní vidíme důkaz, že se něco pravděpodobně stane.

Podívejte se na příklady:

• I am going to study Spanish next year.
  = Příští rok budu/se chystám studovat ve Španělsku.
  → Toto je můj plán. Už jsem se rozhodl/a.
• They are going to buy a new house.
  = Budou si kupovat/chystají se si koupit nový dům.
  → Mají záměr to v budoucnu udělat.
• Look at those clouds! It is going to rain.
  = Podívej na ty mraky! Bude pršet.
  → Nyní vidím něco (důkaz), co ukazuje, co se pravděpodobně stane.

Jak se tvoří

Struktura je: be + going to + sloveso v základním tvaru

V krátkých odpovědích používáme pouze správný tvar slovesa be:

• Are you going to study? – Yes, I am. / No, I'm not.
• Is he going to call? – Yes, he is. / No, he isn't.
• Are they going to help? – Yes, they are. / No, they aren't.

Be going to nebo přítomný čas průběhový?

Oba tvary můžeme použít pro vyjádření budoucích plánů. Přítomný čas průběhový často používáme, když jde o pevně domluvený plán s konkrétním časem, místem nebo osobou

• I am going to visit Anna soon.
  = budoucí záměr nebo plán
• I am visiting Anna at six tomorrow.
  = konkrétní domluvený plán

• Plán nebo záměr: něco, pro co jsme se už rozhodli
  I am going to learn Spanish.
• Předpověď podle důkazu: nyní vidíme důvod, proč se to pravděpodobně stane
  It is going to rain.
• Struktura: be + going to + sloveso
  They are going to travel.

Budoucnost pomocí will a shall

Pomocí will mluvíme o budoucnosti, když se rozhodujeme právě teď, předpovídáme, co se podle nás stane, nebo dáváme slib, nabídku či žádost.

Podívejte se na příklady:

• I think you will enjoy this book.
  = Myslím si, že se ti tahle knížka bude líbit.
  → předpověď nebo názor na budoucnost
• The phone is ringing. I'll answer it.
  = Zvoní telefon. Zvednu ho.
  → rozhodnutí učiněné právě teď
• I won't forget your birthday. I will be at home soon.
  = Na tvoje narozeniny nezapomenu. Budu brzy doma.
  → slib
• Will you help me with these bags?
  = Pomůžeš mi s těmi taškami?
  → zdvořilá žádost

Jak tvoříme will

Základní struktura je: will + sloveso v základním tvaru

Po will vždy používáme základní tvar slovesa (bez to a bez koncovky -s).

• He will call. (ne will calls ani will to call)

Shall

Shall se používá hlavně s I a we v otázkách, když nabízíme pomoc, něco navrhujeme nebo žádáme o radu. Je běžnější v britské angličtině než v americké.

• Your phone is ringing. Shall I answer it?
  = Zvoní ti telefon. Mám ho zvednout?
  →  nabídka
• Shall we go for a walk?
  = Chceš jít na procházku? Půjdeme na procházku?
  →  návrh
• What shall I wear?
  = Co si mám vzít na sebe?
  → žádost o radu

Rychlé shrnutí

• Předpověď: I think it will rain.
• Rozhodnutí učiněné právě teď: I'll open the door.
• Slib / nabídka / žádost: I'll help you. / Will you help me?
• Struktura: will + sloveso v základním tvaru
• Shall: nabídky, návrhy a otázky žádající o radu (Shall I...? Shall we...?)

Předbudoucí čas prostý, nebo budoucí čas průběhový?

Oba tvary mluví o budoucnosti, ale zaměřují se na něco jiného:

• Předbudoucí čas prostý → děj bude dokončený do určitého okamžiku v budoucnosti.
• Budoucí čas průběhový → děj bude probíhat v určitém okamžiku v budoucnosti.

Předbudoucí čas prostý = do té doby bude hotovo

Používáme will have + 3. tvar slovesa (past participle), když něco bude dokončené před určitým časem v budoucnosti.

→ Přemýšlej: „Bude to do té doby hotové?“

• By 8 o'clock, I will have finished my homework.
  = Do osmi hodin budu mít hotový domácí úkol.
  
• By the time we arrive, the film will have started.
  = Až přijedeme, film už bude hrát (film už začne před naším příjezdem).
• By next year, she will have graduated.
  = Do příštího roku bude mít ukončené studium.
  

Budoucí čas průběhový = v tu dobu bude něco probíhat

Používáme will be + sloveso s -ing, když bude nějaký děj probíhat v určitém okamžiku v budoucnosti.

→ Přemýšlej: „Co bude v tu dobu probíhat?“

• At 8 o'clock, I will be studying.
  = V osm hodin se budu učit (učení bude právě probíhat).
• This time tomorrow, we will be swimming in the sea.
  = Zítra touto dobou budeme plavat v moři (budeme právě uprostřed této činnosti).
• When you arrive, we will be waiting for you.
  = Až přijdeš, budeme na tebe čekat.
  

Porovnej

• By 9 o'clock, she will have cooked dinner.
  = Do devíti hodin uvaří večeři.
  → Večeře bude do devíti hodin hotová.
• At 9 o'clock, she will be cooking dinner.
  = V devět hodin bude vařit večeři.
  → V devět hodin bude právě uprostřed vaření.
• By Monday, he will have moved to his new flat.
  = Do pondělí se přestěhuje do nového bytu.
  → Stěhování bude do pondělí hotové.
• On Monday morning, he will be moving to his new flat.
  = V pondělí ráno se bude stěhovat do nového bytu.
  → Stěhování bude v pondělí ráno probíhat.

Časté časové výrazy

Oba tvary často používají různé výrazy, které ukazují budoucí časový bod:

• by + čas → něco bude před tímto časem hotové:
  by Monday, by 2030, by five o'clock
  = do pondělí, do roku 2030, do pěti hodin
• by the time + přítomný čas → něco už bude hotové před jinou budoucí událostí:
  By the time you arrive, I will have left.
  = Až přijdeš, už budu pryč.
• at + čas → něco bude v danou dobu probíhat:
  At five o'clock, I will be working.
  = V pět hodin budu pracovat.
• this time + budoucí časové období → něco bude v daném okamžiku probíhat:
  This time tomorrow, we will be travelling.
  = Zítra touto dobou budeme cestovat.

• Do určitého budoucího okamžiku bude něco hotové: will have + 3. tvar
  They will have finished the project by Friday.
  = Do pátku dokončí projekt.
• V určitém budoucím okamžiku bude něco probíhat: will be + verb-ing
  They will be working at five o'clock.
  = V pět hodin budou pracovat.

Předminulý, nebo minulý čas?

Minulý čas prostý pro příběhy v časovém pořadí

Když mluvíme o událostech v minulosti, často nám stačí past simple, pokud události vyprávíme v pořadí, v jakém se staly.

Skutečné pořadí události i pořadí vyprávění příběhu:
A → B → C 
I woke up, had breakfast, and went to school.
→ Všechno vyprávíme ve stejném pořadí, proto použijeme past simple.

Další příklady:

• Jim set the table and opened a bottle of wine.
  = Jim přichystal stůl a potom otevřel lahev vína.
• Kim was tired after school, so she went to bed.
  = Kim byla po škole unavená, tak šla do postele.
• We arrived and the kids went to bed.
  = Dorazili jsme a děti šly do postele.

Předminulý čas pro příběhy vyprávěné mimo časové pořadí

Pokud ale mluvíme o pozdější události v minulosti a potom se vrátíme k něčemu, co se stalo ještě před ní, použijeme pro tuto dřívější událost předminulý čas prostý.

Podívejte se na tento příklad:

I hurried to the station, but when I arrived, the train had already left.
= Pospíchal/a jsem na nádraží, ale když jsem dorazil/a, vlak už odjel.

Pořadí ve vyprávění:
A → C → B

Skutečné časové pořadí:
A→ B → C

Začneme vyprávět příběh, zmíníme událost, na kterou se zaměřujeme (C), a potom se vrátíme zpět a vysvětlíme něco, co se stalo předtím (B) pomocí předminulého času.

Je to jako krok zpět v příběhu z minulosti: po zmínce o minulé události se vrátíme k tomu, co se stalo ještě dříve.

Používáme minulý čas pro minulý okamžik, který popisujeme, a předminulý čas pro dřívější událost.

Další příklady:

• When I came home, Ted wasn't there. He had already left.
  → Nejdříve Ted odešel, potom jsem přišel domů.
• When I got to work, I found out that Jo had forgotten to lock the door.
  → Nejdříve Jo zapomněl zamknout dveře, potom jsem to zjistil.
• By the time the taxi arrived, I realized that my son hadn't packed his suitcase.
  → Nejdříve si syn nezabalil kufr, potom jsem si to uvědomil.
  
  

Rychlé shrnutí

• Minulý čas prostý = události, které posouvají příběh dopředu
  I woke up, had breakfast, and went to school.
• Předminulý čas prostý = krok zpět k události, která se stala dříve
  I arrived at the station, but the train had already left.
• Struktura: had + příčestí minulé (past participle)
  She had finished before I arrived.
• Hlavní otázka: Která událost se stala jako první?
  → Dřívější událost obvykle použije past perfect.

Minulé časy – přehled

Všechny čtyři minulé časy mluví o minulosti, ale každý popisuje jiný typ děje.

Při výběru času si můžeš položit tyto otázky:

• Je to ukončený děj?
• Probíhal děj právě v daném okamžiku?
• Stal se před jinou minulou událostí?
• Trval nějakou dobu před jinou minulou událostí?

Minulý čas prostý → dokončené děje a vyprávění

Minulý čas prostý používáme pro dokončené děje, minulé zvyky a události, které posouvají děj dopředu.

• She was walking to the shop when she met Peter.
  = Šla do obchodu, když potkala Petra.
• He washed the dishes, had a shower and went to bed.
  = Umyl nádobí, osprchoval se a šel spát.
• Where did you buy the camera?
  = Kde jsi koupil ten fotoaparát?

Minulý čas průběhový → děj probíhající v minulosti

Minulý čas průběhový používáme pro děj, který v určitém okamžiku v minulosti právě probíhal. Často je přerušen jinou událostí.

• We were sitting at the bus stop when the accident happened.
  = Seděli jsme na autobusové zastávce, když se stala nehoda.
• Who was waiting for you when you arrived?
  = Kdo na tebe čekal, když jsi přijel?

Předminulý čas prostý → dřívější minulý děj

Předminulý čas prostý používáme tehdy, když se vracíme k něčemu, co se stalo ještě před jinou minulou událostí.

• When I arrived at the station, the train had already left.
  = Když jsem dorazil na nádraží, vlak už odjel.
• I wanted to ask her out, but she had already had lunch with Jack.
  = Chtěl jsem ji pozvat na oběd, ale už byla na obědě s Jackem.
• I came home and told my son that he had left his wallet on the table.
  = Přišel jsem domů a řekl synovi, že nechal peněženku na stole.

Předminulý čas průběhový → dřívější činnost trvající určitou dobu

Předminulý čas průběhový používáme pro činnost, která nějakou dobu probíhala před jiným okamžikem v minulosti. Zaměřujeme se hlavně na délku trvání nebo na výsledek, který tato činnost způsobila.

• Ben was angry because he had been waiting for fifty minutes.
  = Ben byl naštvaný, protože čekal už padesát minut.
• When I met him, he was exhausted. He had been working in the garden.
  = Když jsem ho potkal, byl úplně vyčerpaný. Předtím pracoval na zahradě.

Stavová slovesa (know, have, want...) se obvykle nepoužívají v průběhovém tvaru

Se stavovými slovesy běžně nepoužíváme průběhové časy, a to ani s výrazy for nebo since.

• They had known each other since childhood. (had been knowing)
  = Znali se už od dětství.
• He was shocked because they had had the cottage for years before his father sold it.
  = Byl v šoku, protože tu chatu měli mnoho let, než ji jeho otec prodal.
• When I was a child, I wanted to be a teacher.
  = Když jsem byl dítě, chtěl jsem být učitelem.

• Minulý čas prostý → dokončené děje, vyprávění, posloupnost událostí
• Minulý čas průběhový → děj probíhající v určitém okamžiku v minulosti
• Předminulý čas prostý → něco se stalo před jinou minulou událostí
• Předminulý čas průběhový → činnost nějakou dobu probíhala před jinou minulou událostí

Used To, Be Used To, Get Used To

Tyto tři výrazy vypadají podobně, ale popisují tři různé situace. Podívejte se na příklady:

• I used to wake up at 6 every day when I was a student.
  = Když jsem byl student, vstávával jsem každý den v 6.
  → Byl to můj zvyk v minulosti, ale dnes už to tak není.
• I am used to waking up at 6 every day because of my job.
  = Jsem zvyklý vstávat každý den v 6 kvůli práci.
  → Vstávání v 6 je pro mě nyní normální.
• I am getting used to waking up at 6 for my new job.
  = Zvykám si vstávat v 6 kvůli nové práci.
  → Stále je to změna, ale postupně je to jednodušší.

V češtině často používáme sloveso zvyknout si pro všechny tři významy. V angličtině ale musíme rozlišit:
used to do = dříve jsem něco dělal, měl jsem ve zvyku
be used to doing = jsem zvyklý něco dělat
get used to doing = zvykám si něco dělat

Used to + sloveso → minulý zvyk nebo situace

Použijte used to + sloveso pro něco, co bylo v minulosti pravda nebo se pravidelně dělo, ale dnes už to neplatí.

• Ed used to work in a bank. Now he works in a pet shop.
  = Ed pracovával v bance. Teď pracuje ve zverimexu.
• When I was a child, I used to play football every weekend.
  = Když jsem byl dítě, hrával jsem každý víkend fotbal.
• They used to live in a flat, but now they live in a house.
  = Dříve bydlívali v bytě, ale teď bydlí v domě.

• Did you use to have any pets?
  = Míval jsi nějaká domácí zvířata?
• She didn't use to like tomatoes.
  = Dříve neměla ráda rajčata.

Be used to + podstatné jméno / sloveso s -ing → být na něco zvyklý

Použijte be used to, když jste na něco zvyklí = něco je pro vás normální.

Po be used to následuje:
→ podstatné jméno nebo sloveso + -ing

Neříkáme: I am used to work
Správně: I am used to working.

• I'm used to working in bad weather.
  = Jsem zvyklý pracovat ve špatném počasí.
  → Špatné počasí je pro mě normální.
• Are you used to getting up at five?
  = Jsi zvyklý vstávat v pět?
• He's a businessman. He isn't used to working manually.
  = Je podnikatel. Není zvyklý pracovat manuálně.

Get used to + podstatné jméno / sloveso s -ing → zvyknout si na něco

Použijte get used to pro proces zvykání si na něco nového, co se brzy stane novým "normálem".

• When we moved here, we had to get used to driving on the right.
  = Když jsme se sem přestěhovali, museli jsme si zvyknout jezdit vpravo.
• At first, I didn't like my new job, but I got used to working there.
  = Ze začátku se mi nová práce nelíbila, ale zvykl jsem si tam pracovat.
• She will soon get used to living in a new country.
  = Brzy si zvykne žít v nové zemi.

Porovnejte

• I used to live in London.
  = Dříve jsem bydlel v Londýně.
  → Bydlel jsem tam v minulosti, ale už tam nebydlím.
• I am used to living in London.
  = Jsem zvyklý bydlet v Londýně.
  → Život v Londýně je pro mě normální.
• I am getting used to living in London.
  = Zvykám si žít v Londýně.
  → Postupně si na tento způsob života zvykám.

• used to + základní tvar slovesa
  → minulý zvyk nebo situace, která už dnes neplatí
  I used to play football.
  = Dříve jsem hrával fotbal.
• be used to + podstatné jméno / verb-ing
  → být na něco zvyklý, něco je pro mě normální
  I am used to working here.
  = Jsem zvyklý tady pracovat.
• get used to + podstatné jméno / verb-ing
  → zvykat si na něco, postupně si vytvořit zvyk
  I am getting used to my new job.
  = Zvykám si na svou novou práci.

Must / Mustn't / Needn't

Tato modální slovesa vyjadřují nutnost, zákaz, nebo to, že něco nutné není. Po všech následuje základní tvar slovesa.

• I must leave now.
  = Musím teď odejít.
• The bus leaves in two minutes. We must hurry.
  = Autobus odjíždí za dvě minuty. Musíme si pospíšit.
• This film is amazing! You must see it.
  = Ten film je úžasný! Určitě ho musíš vidět.

• You mustn't touch the snake.
  = Nesmíš se toho hada dotknout.
• You mustn't forget to send the letter.
  = Nesmíš zapomenout poslat ten dopis.
• You mustn't park here.
  = Tady se nesmí parkovat.

• You needn't hurry.
  = Nemusíš spěchat.
• I already have everything. I needn't go shopping.
  = Už všechno mám. Nemusím jít nakupovat.

Pamatuj, že mustn't a needn't mají opačný význam:

• You mustn't tell anybody.
  → Nikomu to nesmíš říct. Je to zakázané.
• You needn't tell anybody.
  → Nikomu to nemusíš říkat, ale můžeš, pokud chceš.

• must + sloveso
  → nutnost / silné doporučení
• mustn't + sloveso
  → nesmíš to udělat (zákaz)
• needn't + sloveso
  → nemusíš (není to nutné)
• Pamatuj: po všech třech tvarech používáme základní tvar slovesa.

Have To / Must

Must i have to vyjadřují povinnost, ale nepoužívají se vždy stejným způsobem. Podívej se na příklady:

• I must call my grandmother today.
  = Dnes musím zavolat babičce.
  → Myslím si, že je to důležité.
• I have to wear a uniform at work.
  = V práci musím nosit uniformu.
  → Je to pravidlo.
• We must hurry or we'll miss the train.
  = Musíme si pospíšit, jinak nám ujede vlak.
  → Myslím si, že je to nutné.
• You have to show your passport at the airport.
  = Na letišti musíš ukázat pas.
  → Vyžadují to okolnosti nebo pravidla.

Must nebo have to?

→ Must obvykle vyjadřuje názor mluvčího, jeho pocity nebo silné doporučení.
→ Have to obvykle vyjadřuje vnější pravidlo, zákon nebo situaci.

• You must see this film.
  = Ten film musíš vidět.
  → Vřele ti ho doporučuji.
• Students have to arrive before 8:00.
  = Studenti musí přijít před osmou.
  → Školní pravidlo.
• I must remember to phone Mum.
  = Musím si pamatovat, že mám zavolat mamce.
  → Moje vlastní povinnost.

Zápory, které si snadno spleteš

• You mustn't park here.
  = Tady nesmíš parkovat.
  → Je to zakázané, nesmíš tu parkovat.
• You don't have to park here.
  = Tady nemusíš parkovat.
  → Není to nutné, ale můžeš.

Have to v minulosti a budoucnosti

• I had to work yesterday.
  = Včera jsem musel pracovat.
• We'll have to leave early.
  = Budeme muset odejít brzy.
• Did you have to pay?
  = Musel jsi platit?
• They didn't have to come.
  = Nemuseli přijít.

• must + sloveso → mluvčí si myslí, že je to nutné
• have to + sloveso → povinnost kvůli pravidlům nebo okolnostem
• had to / will have to → povinnost v minulosti a budoucnosti
• mustn't = nesmíš (zákaz)
  don't have to = nemusíš (není to nutné)

Vyjádření, že je něco možné

May a might používáme, když říkáme, že je něco možné, ale nejsme si jistí. Ve většině případů mají tato dvě modální slovesa stejné použití (můžeme použít buď to, nebo ono).

Maybe vs. may be

• Maybe he is at home.
  = He may be at home.
  = Možná je doma.
  
  → Maybe je jedno slovo a znamená „možná“ / „snad“.
  → May be je modální sloveso may + sloveso be (= být).

Možnost (přítomná, nebo budoucí)

Použij:
may/might + základní tvar slovesa

• Maybe you'll like it.
  = You may like it.
  = Možná se ti to bude líbit.
• Maybe Jack will go by bus.
  = Jack may go by bus.
  = Možná Jack pojede autobusem.
• Maybe she will come too.
  = She might come too.
  = Možná přijde také.

Možnost (právě probíhající)

Když chceme říct, že něco možná právě probíhá, použij:
may/might + be + sloveso s -ing

• Maybe Kate is working.
  = Kate may be working.
  = Možná Kate pracuje.
• Maybe he's sleeping.
  = He might be sleeping.
  = Možná spí.
• Maybe they're trying to help.
  = They may be trying to help.
  = Možná se snaží pomoct.

May not / Might not

Když chceme říct, že se něco možná nestane nebo že něco možná není pravda, dáme not za may/might. Slovosled se nemění.

• Maybe they aren't happy.
  = They may not be happy.
  = Možná nejsou šťastní.
• Maybe Ann won't do it.
  = Ann might not do it.
  = Možná to Ann neudělá.
• Maybe it's not snowing.
  = It may not be snowing.
  = Možná nesněží.

• may/might + základní tvar slovesa
  → možná situace v přítomnosti nebo budoucnosti
  He might come.
  = Možná přijde.
• may/might + be + sloveso s -ing
  → něco možná právě probíhá
  She may be working.
  = Možná pracuje.
• may not / might not + sloveso
  → možnost, že se něco nestane nebo není pravda
  They might not know.
  = Možná to nevědí.

Dávání rad: Should / Ought to / Had Better

Should, ought to a had better používáme k dávání rad – říkáme, co si myslíme, že je dobrý nápad nebo co je nejlepší udělat.

• You should drink more water.
  = Měl/a bys pít více vody.
  → běžná rada nebo doporučení
• You ought to see a doctor.
  = Měl/a bys navštívit lékaře.
  → formálnější rada; ought to je formálnější a méně časté než should
• You'd better hurry, or you'll miss the train.
  = Raději si pospěš, jinak zmeškáš vlak.
  → silná rada nebo varování, protože pokud ji neposlechneš, může nastat problém

Běžná rada → should + sloveso

Should je nejčastější způsob, jak dávat rady.

Použij:
→ should + základní tvar slovesa (bez to)

• You should get more sleep.
  = Měl/a bys více spát.
• She should be more careful.
  = Měla by být opatrnější.

Zápor: shouldn't (= should not)

• You shouldn't eat so much fast food.
  = Neměl/a bys jíst tolik rychlého občerstvení.

Otázky: Dejte should před podmět.

• Should I call him?
  = Měl/a bych mu zavolat?
• What should we do?
  = Co bychom měli dělat?

Formální rada → ought to + sloveso

Ought to má podobný význam jako should, ale je mnohem méně časté a zní formálněji.

Použij:
→ ought to + základní tvar slovesa

• You ought to take a break.
  = Měl/a by sis dát přestávku.
• We ought to leave soon.
  = Měli bychom brzy odejít.

Zápor: ought not to + sloveso

• You ought not to worry so much.
  = Neměl/a by ses tolik bát.

V běžné angličtině je shouldn't mnohem častější než ought not to.

Silná rada nebo varování → had better + sloveso

Had better je silnější než should. Často znamená:
Udělej to, jinak může nastat problém.

Používá se většinou pro konkrétní situaci nyní nebo v budoucnosti, ne pro obecné rady.

• It's getting late. We had better go home.
  → Je pozdě. Raději bychom měli jít domů.
• You'd better hurry, or you'll miss the bus.
  → Raději si pospěš, nebo zmeškáš autobus.

Zkrácený tvar: 'd better = had better
I'd better leave.
= Raději bych měl/a odejít (je to teď nejlepší možnost).

Zápor: had better not + sloveso

• You'd better not be late again or you'll get in trouble!
  = Raději zase nepřijď pozdě, jinak budeš mít problém!

• should + sloveso
  → běžná rada
  You should rest. = Měl/a by sis odpočinout.
• ought to + sloveso
  → formální rada, méně časté a formálnější vyjádření
  You ought to rest. = Měl/a by sis odpočinout.
• had better + sloveso
  → silná rada nebo varování v konkrétní situaci
  You'd better rest. = Raději si odpočiň.

Trpný rod: přítomnost, minulost a budoucnost

Trpný rod používáme, když je důležitější děj nebo výsledek akce než osoba, která akci udělala. Podmět v trpném rodě přijímá děj (není jeho vykonavatelem).

• Činný rod (active): Someone stole my bike.
  = Někdo ukradl moje kolo.
  Trpný rod (passive): My bike was stolen.
  = Moje kolo bylo ukradeno.
  → Důležité je moje kolo, ne to, kdo ho ukradl.
• Činný rod: People make this cheese in France.
  = Lidé vyrábějí tento sýr ve Francii.
  Trpný rod: This cheese is made in France.
  = Tento sýr se vyrábí ve Francii.
  → Často nevíme nebo nepotřebujeme říct, kdo děj provádí.

Trpný rod se vždy tvoří:
→ be + příčestí minulé (V3)

Mění se pouze sloveso be podle času. Příčestí (V3) zůstává stejné:
make → made, write → written, build → built

Pozor: Sloveso be se řídí podle věci/osoby, která přijímá děj (podmětu ve větě).
Jednotné číslo → is / was
Množné číslo → are / were

• The letter was sent.
  = Dopis byl poslán.
• The letters were sent.
  = Dopisy byly poslány.

Trpný rod v přítomnosti

Používáme pro fakta, pravidelné činnosti a obecné informace.

• English is spoken in many countries.
  = Angličtinou se mluví v mnoha zemích.
• The parcels are delivered every Monday.
  = Balíčky jsou doručovány každé pondělí.
• Is the office cleaned every day?
  = Uklízí se kancelář každý den?
• The office isn't cleaned on Sundays.
  = Kancelář se v neděli neuklízí.

Trpný rod v minulosti

Používáme pro dokončené děje v minulosti.

• The bridge was built in 1950.
  = Most byl postaven v roce 1950.
• The windows were broken yesterday.
  = Okna byla včera rozbita.
• Was the door locked last night?
  = Byly dveře včera večer zamčené?
• The window wasn't broken yesterday.
  = Okno včera nebylo rozbité.

Trpný rod v budoucnosti

→ Podmět + will be + past participle (V3).
Používáme pro děje, které se stanou v budoucnosti.

• The results will be announced tomorrow.
  = Výsledky budou oznámeny zítra.
• A new school will be built here.
  = Zde bude postavena nová škola.
• Will the tickets be sold online?
  = Budou se lístky prodávat online?
• The results won't be announced today.
  = Výsledky dnes nebudou oznámeny.

Použití by

By používáme pouze tehdy, když chceme říct, kdo děj provedl. Často ho vynecháváme, protože vykonavatel není důležitý nebo ho neznáme.

• The cake was made by my sister.
  = Dort udělala moje sestra.
• The reports are checked by the manager.
  = Zprávy kontroluje manažer.

• Přítomnost: is / are + V3
  The car is repaired.
• Minulost: was / were + V3
  The car was repaired.
• Budoucnost: will be + V3
  The car will be repaired.

Trpný rod: Přítomný čas průběhový vs. předpřítomný čas

Trpný rod můžeme použít v různých časech. Tyto dvě struktury vyjadřují jiný význam:

• The kitchen is being cleaned. = Kuchyň se právě uklízí.
  → Děj právě probíhá. Ještě není dokončený.
• The kitchen has been cleaned. = Kuchyň byla uklizena.
  → Děj je dokončený a důležitý je výsledek nyní.

Pamatuj si:
→ am/is/are being + příčestí minulé (V3) = děj právě probíhá
→ has/have been + příčestí minulé (V3) = děj je dokončený a má výsledek v přítomnosti

Děj právě probíhá → Přítomný čas průběhový

Struktura trpného rodu:
→ am/is/are + being + příčestí minulé (V3)

• Don't touch the walls. They are being painted.
  = Nedotýkej se zdí. Právě se malují.
• Where's my pizza? – It is being made.
  = Kde je moje pizza? – Právě se připravuje.
• A new swimming pool is being built here.
  = Tady se právě staví nový bazén.
• Is the match being played now?
  = Hraje se ten zápas právě teď?

Pozor:
is being → jednotné číslo
are being → množné číslo

• The room is being cleaned. = Místnost se právě uklízí.
• The rooms are being cleaned. = Místnosti se právě uklízejí.

Dokončený děj → Předpřítomný čas 

Struktura trpného rodu:
→ has / have + been + příčestí minulé (V3)

• You can use the toilet now. It has been repaired.
  = Teď můžeš použít toaletu. Byla opravena.
  → Oprava je hotová.
• The party has been cancelled because of the weather.
  = Večírek byl zrušen kvůli počasí.
• Five of his books have been translated so far.
  = Pět jeho knih bylo zatím přeloženo.
• We can't go to the wedding. We haven't been invited.
  = Nemůžeme jít na svatbu. Nebyli jsme pozváni.
• Have these bills been paid yet?
  = Byly už tyto účty zaplaceny?
• Have you ever been robbed?
  = Byl/a jsi někdy okraden/a?

• You can't use the toilet now. It is being repaired.
  = Teď nemůžeš použít toaletu. Právě se opravuje.
  → Oprava stále probíhá.
• You can use the toilet now. It has been repaired.
  = Teď můžeš použít toaletu. Byla opravena.
  → Oprava je dokončená.

• am/is/are being + V3
  → děj probíhá právě teď (není dokončený)
  The house is being painted. = Dům se právě maluje.
• has/have been + V3
  → děj je dokončený, důležitý je výsledek nyní
  The house has been painted. = Dům byl natřen.