Zájmena

Předmětná zájmena

Předmětné zájmeno (object pronoun) používáme místo opakování podstatného jména, které stojí za slovesem, nebo za předložkou. Předmět je osoba nebo věc, která přijímá děj – tedy osoba nebo věc, na kterou děj slovesa působí.

• I like Anna. I like her.
  = Her nahrazuje jméno Anna a přijímá děj slovesa like.
• We know Tom and Ben. We know them.
  = Them nahrazuje jména Tom and Ben a přijímá děj slovesa know.
• This present is for Lisa. This present is for her.
  = Her nahrazuje jméno Lisa po předložce for.

Kde používáme předmětná zájmena?

• Po slovese:
  I like her.
• Po předložce:
  This is for him.
  Stay with us.

Rychlé shrnutí

• Předmětné zájmeno → nahrazuje osobu nebo věc, která přijímá děj slovesa.
  I know her.
• Následuje sloveso, nebo předložku.
  Talk to me.

Přivlastňovací přídavná jména

Přivlastňovací přídavné jméno ukazuje, komu něco patří. Stojí vždy před podstatným jménem. Tvar závisí na vlastníkovi, ne na věci, která někomu patří.

Tvary

• I → my dog
• you → your house
• he → his car
• she → her cat
• it → its tail (The dog has got its tail. = Pes má svůj ocas.)
  ! Nepleťte si its (přivlastňovací tvar) a it's (zkráceně it is = ono je).
• we → our factory
• you → your flat
• they → their bike

Řiďte se vlastníkem, ne věcí

Přivlastňovací přídavná jména ukazují, komu něco patří. Řídí se podle vlastníka, ne podle samotné věci.

• Jane has got a cat. It's her cat. (Jane = she → her)
• Ben has got a car. It's his car. (Ben = he → his)
• My parents have got a van. It's their van. (parents = they → their)

Přivlastňovací zájmena

Přivlastňovací zájmena ukazují, komu něco patří. Souvisí s přivlastňovacími přídavnými jmény (my, your, his atd.), ale nejsou stejná.

Přivlastňovací přídavné jméno stojí před podstatným jménem:
This is my car.
= Toto je moje auto.

Přivlastňovací zájmeno nahrazuje celé spojení s podstatným jménem, takže může stát samostatně:
The car is mine.
= To auto je moje.

The forms

• I → my car → The car is mine.
  = moje auto → Auto je moje.
• you → your book → The book is yours.
  = tvoje kniha → Kniha je tvoje.
• he → his dog → The dog is his.
  = jeho pes → Pes je jeho.
• she → her bag → The bag is hers.
  = její taška → Taška je její.
• it → its toy → The toy is its.
  = jeho/její hračka (pro zvíře nebo věc) → Hračka je jeho/její.
• we → our house → The house is ours.
  = náš dům → Dům je náš.
• they → their car → The car is theirs.
  = jejich auto → Auto je jejich.

Přivlastňovací přídavné jméno nebo přivlastňovací zájmeno?

Pamatuj: Přivlastňovací zájmena stojí samostatně. Nikdy nestojí před podstatným jménem.

• ✓ The cat is mine.
  Kočka je moje.
• ✗ The cat is mine cat.

Rychlé shrnutí

• Přivlastňovací přídavné jméno + podstatné jméno → This is my book.
  Toto je moje kniha.
• Přivlastňovací zájmeno stojí samostatně → This book is mine.
  Tato kniha je moje.

Je = there is, nebo it is?

V angličtině má téměř každá věta podmět. Někdy ale žádná konkrétní osoba ani věc děj nevykonává, a proto se jako podmět používá it nebo there.

There is/are – něco existuje

There is/are používáme, když říkáme, že něco existuje nebo se někde nachází.

Pozor: There is/are obvykle znamená je / jsou, ne tam je / tam jsou.

• There is a dictionary on the table.
  (Na stole je slovník.)
• There are twelve months in a year.
  (V roce je dvanáct měsíců.)
• Is there a cinema in this town?
  (Je v tomto městě kino?)
• There is a lot of snow in winter.
  (V zimě je hodně sněhu.)
• How much milk is there in the jug?
  (Kolik mléka je v džbánu?)

It – obecná situace

It používáme při mluvení o čase, počasí, vzdálenosti, datech nebo když odkazujeme na něco, co už bylo zmíněno nebo je známé.

• It is five o'clock. (time)
  (Je pět hodin.)
• It snows a lot in winter. (weather)
  (V zimě hodně sněží.)
• How far is it from Houston to Dallas? (distance)
  (Jak daleko je z Houstonu do Dallasu?)
• It is Mike's birthday today. (date)
  (Dnes má Mike narozeniny.)
• I don't like this cake. It is too sweet. (known thing)
  (Nemám rád tenhle dort. Je moc sladký.)

Rychlý přehled

• There is/are + věc → něco existuje nebo se někde nachází
  There is a problem.
  (Je tu problém.)
• It + situace → čas, počasí, vzdálenost, datum, názor nebo známá věc
  It is cold.
  (Je zima.)

No, none, nebo any?

No, none a any můžeme použít, když říkáme, že něco neexistuje nebo že množství je nulové. Používají se ale v různých větných strukturách.

V češtině často používáme záporné slovo jako žádný, ale angličtina rozlišuje, jestli je zápor ve slově (no), ve slovesu (not... any), nebo jestli nahrazujeme celé podstatné jméno (none).

No + podstatné jméno

No stojí přímo před podstatným jménem. Sloveso zůstává v kladném tvaru, ale význam celé věty je záporný.

• There's no time.
  (Není žádný čas. / Nemáme čas.)
  = There isn't any time.
• We have no friends here.
  (Nemáme tady žádné kamarády.)
• Jo had no brothers.
  (Jo neměl žádné bratry.)

Not... any + podstatné jméno

Any používáme se záporným slovesem (isn't, don't, didn't...).

Pozor: V angličtině standardně nepoužíváme no a záporné sloveso zároveň ve stejné větě. Vznikl by tzv. dvojitý zápor, který je v tomto případě chybou.

• I don't have any money.
  (Nemám žádné peníze.)
  ✗ I don't have no money.
• There aren't any trees in the garden.
  (Na zahradě nejsou žádné stromy.)
• They didn't buy any clothes.
  (Nekoupili žádné oblečení.)

None – bez podstatného jména

None je zájmeno, které nahrazuje celé podstatné jméno. Používá se tedy samostatně, často v krátkých odpovědích. Často se používá také s of.

• How many architects do you know? – None.
  (Kolik znáš architektů? – Žádného.)
• He went to buy some oranges but he got none.
  (Šel koupit nějaké pomeranče, ale nepřinesl žádné.)
• Tim had three sisters but none of them worked here.
  (Tim měl tři sestry, ale žádná z nich tady nepracovala.)

Rychlý přehled
No + podstatné jméno (kladné sloveso) = not... any + podstatné jméno (záporné sloveso)
None = používá se samostatně, bez opakování podstatného jména

Somebody, nothing, anywhere

V angličtině existuje skupina neurčitých zájmen a příslovcí, která se skládají ze dvou částí: první část je vždy some-, any- nebo no- a druhá část je -body/-one (lidé), -thing (věci) nebo -where (místa). Fungují podle stejného vzorce jako some, any a no.

Some- v kladných větách

• Her son lives somewhere in Montana.
  (Její syn žije někde v Montaně.)
• We bought you something to eat.
  (Koupili jsme ti něco k jídlu.)
• Somebody told me that he's at home.
  (Někdo mi řekl, že je doma.)

Stejně jako some používáme i slova s some- v nabídkách, i když mají formu otázky (nejde tedy o kladnou větu).

• Would you like something to drink?
  (Dáš si něco k pití?)

Any- v záporných větách a otázkách

• They can't find the keys anywhere.
  (Nikde nemohou najít klíče.)
• I wasn't thirsty, so I didn't drink anything.
  (Neměl jsem žízeň, takže jsem nic nepil.)
• Did you see anybody in the garden?
  (Viděl jsi někoho na zahradě?)

No- s kladným slovesem pro zápornou větu

• The office was empty. There was nobody there.
  (Kancelář byla prázdná. Nikdo tam nebyl.)
• He has nowhere to live.
  (Nemá kde bydlet.)
• What did you say? – Nothing.
  (Co jsi řekl? – Nic.)

Who / Whom

Who a whom používáme, když mluvíme o lidech. Rozdíl je v tom, jakou roli má daná osoba ve větě.

(V češtině tento rozdíl často vyjadřujeme pádem: kdo = osoba, která něco dělá, koho/komu = osoba, která akci přijímá.)

Who = osoba, která dělá činnost

Použijeme who, když je osoba činitel slovesa (osoba, která něco dělá).

• Who called you?
  (Kdo ti volal?)
  = Kdo udělal činnost? → Someone called you.
  (Někdo ti volal.)
  = Someone je podmět, proto používáme who, ne whom.
• Who sent this message?
  (Kdo poslal tuto zprávu?)
  = Kdo udělal činnost? → Someone sent the message.
  (Někdo poslal zprávu.)
• The woman who lives next door is noisy.
  (Žena, která bydlí vedle, je hlučná.)
  = Žena dělá činnost → she lives next door.
  (Ona bydlí vedle.)

Whom = osoba, která přijímá činnost (formální)

Použijeme whom, když je osoba ovlivněna činností (je předmětem slovesa, ne podmětem), nebo když stojí po předložce. Je to formálnější a v běžné mluvě v angličtině dnes už mnohem méně časté.

(Pomůcka: pokud bychom mohli odpovědět pomocí him/her/them, jde gramaticky o whom.)

• Whom did you invite?
  (Koho jsi pozval?)
  = Pozval jsi někoho. → tato osoba přijímá činnost slovesa invite.
• To whom did you send the letter?
  (Komu jsi poslal dopis?)
  = Poslal jsi dopis někomu.
• The person with whom I work is very friendly.
  (Osoba, se kterou pracuji, je velmi přátelská.)
  = Pracuji s někým.

V běžné angličtině

V běžné mluvené angličtině mnoho lidí používá who místo whom, hlavně když je předložka na konci věty.

• Who did you talk to? ✓ (běžné a správné)
  (S kým jsi mluvil?)
• To whom did you talk? ✓ (formální, velmi spisovné)
  (S kým jste mluvil?)

Rychlé shrnutí

• Who → osoba, která dělá činnost (podmět)
  Who opened the door?
  (Kdo otevřel dveře?)
  → Somebody opened the door.
  (Někdo otevřel dveře.) = podmět


• Whom → osoba, která přijímá činnost (předmět, formální)
  Whom did you see?
  (Koho jsi viděl?)
  → I saw him.
  (Viděl jsem ho.) = předmět

Both, either a neither

Both, either a neither se používají, když mluvíme o dvou lidech nebo věcech, ale každé z nich má jiný význam.

Both (+ podstatné jméno v množném čísle) = tento i tamten

Both znamená oba dohromady.

• Both of my sons are happy.
  (Oba moji synové jsou šťastní.)
• Both Tim and Ann came to the party.
  (Tim i Ann přišli na večírek.)

Either (+ podstatné jméno v jednotném čísle) = tento nebo tamten

Either znamená jeden nebo druhý. Nezáleží na tom, který.

• Either of my sons can help you.
  (Kterýkoliv z mých dvou synů ti může pomoci.)
  = nezáleží na tom, který z nich, pomoci může kterýkoliv
• You can take either the red one or the blue one.
  (Můžeš si vzít buď ten červený, nebo modrý.)
  = vyber si kterýkoliv z nich

Neither (+ podstatné jméno v jednotném čísle) = ani tento, ani tamten

Neither znamená ani jeden z těch dvou. Často se používá ve vazbě Neither... nor....

• Neither of my sons is happy about it.
  (Ani jeden z mých dvou synů z toho nemá radost.)
  = ani jeden z mých synů
• Neither Tim nor Ann came to the party.
  (Ani Tim ani Ann nepřišli na večírek.)
  = nepřišel Tim ani Ann

Přehled

• both + podstatné jméno v množném čísle
  → oba dohromady
• either + podstatné jméno v jednotném čísle
  → jeden nebo druhý
• neither + podstatné jméno v jednotném čísle / Neither... nor...
  → ani jeden, ani druhý