Členy podstatných jmen

Neurčitý člen: A / AN

Neurčitý člen a nebo an používáme před počitatelnými podstatnými jmény v jednotném čísle, která mají nějakým způsobem nekonkrétní význam; posluchač neví, o jaké konkrétní osobě nebo věci mluvíme. Používáme je například tehdy, když:

• mluvíme o něčem obecném
  např. Have you packed an umbrella? It's going to rain.
  an umbrella = jakýkoliv deštník, ne nějaký konkrétní
• zmiňujeme něco poprvé
  např. I walked through a park yesterday. I saw a man and a woman sitting on a bench.
  a park, a man, a woman = posluchač neví, o který park, kterého muže nebo kterou ženu jde, mluvíme o nich poprvé
• chceme vyjádřit význam „jeden“
  např. I'll be back in an hour.
  an hour = jedna hodina
• obecně mluvíme o něčím povolání
  např. Oh yeah, she's an engineer.
  = říkáme, jaké má povolání, ne o jakého konkrétního inženýra jde

A, nebo an?

Člen a používáme před souhláskovým zvukem (consonant sound) a an před samohláskovým zvukem (vowel sound), protože se tak věta lépe vyslovuje.
Pozor! Toto pravidlo se neřídí tím, jaké písmeno je napsané na začátku slova, ale jaký zvuk na začátku slova skutečně slyšíme.

• používáme a před souhláskovým zvukem:
  a book, a teacher, a computer, a dress
• používáme an před samohláskovým zvukem:
  an orange, an animal, an electrician

První písmeno vs. první zvuk

Některá slova začínají tzv. němým písmenem (silent letter), což znamená, že první písmeno se nevyslovuje. V takovém případě se musíte řídit tím, jaký je první vyslovený zvuk, ne první napsané písmeno. Například:

• an hour (písmeno h je němé, slovo začíná samohláskovým zvukem)
• an honest man (písmeno h je němé, slovo začíná samohláskovým zvukem)

Jiná slova sice v psané podobě začínají samohláskou, ale při výslovnosti začínají souhláskovým zvukem, nejčastěji /j/ nebo /w/:

• a university, a user, a unicorn, a European city (vyslovují se přibližně „ju…“)

Zkratky a písmena

U zkratek se řídíme tím, jak se vyslovuje první písmeno, ne tím, jaké písmeno je napsané na začátku.

• an FBI agent (písmeno F se vyslovuje „ef“, tedy začíná samohláskovým zvukem)
• an NHL player (písmeno N se vyslovuje „en“, tedy začíná samohláskovým zvukem)

Přídavná jména nic nemění

Pokud před podstatným jménem stojí přídavné jméno, člen se řídí prvním zvukem hned za ním (prvním zvukem přídavného jména), nikoli podstatného jména.

• a good book
  But! an old book
• a small airport
  But! an interesting game

Rychlý přehled
Souhláskový zvuk → a
Samohláskový zvuk → an (i po němém h nebo před přídavným jménem či slovem, které začíná samohláskovým zvukem)

Určitý, nebo nulový člen (snadné)

V angličtině často používáme žádný člen (nulový člen), když mluvíme o věcech v obecném smyslu, o činnostech nebo ustálených výrazech. Používáme the, když mluvíme o něčem konkrétním, známém nebo jasně určeném.

Kdy používáme nulový člen (bez členu)

• Pro vyjádření o obecných myšlenkách, ne o konkrétních příkladech, například:
  • Music can change people's emotions.
    = hudba obecně
  • I don't drink coffee.
    = káva jako obecný druh nápoje
• Pro vyjádření o předmětech, jazycích, sportech a aktivitách, když je chápeme jako oblasti studia nebo činnosti, například:
  • She studies biology.
    = školní předmět
  • He plays tennis.
    = sport
  • They speak Spanish.
    = jazyk
• Pro obecné vyjádření o čase a jídlech; používáme ho s názvy dnů, měsíců, svátků, s next/last + časové období a s jídly:
  • See you on Monday.
  • I'll call you next week.
  • We had breakfast at 8.
• V ustálených výrazech, když mluvíme o běžném účelu nebo činnosti, například:
  • go to school (jako student, za účelem studia)
  • go to bed (jít spát)
  • go to work (jít do práce vykonávat svou práci)
  • travel by bus / go on foot

Kdy používáme the

• Pro vyjádření o něčem konkrétním nebo jasně určeném, když posluchač ví, o kterou osobu, věc nebo místo se jedná, například:
  • Close the door.
    = konkrétní dveře, které dokážeme určit
  • I left my keys on the table.
    = konkrétní stůl v této situaci
• Pro vyjádření o jedinečných věcech, když v dané situaci existuje pouze jedna (nebo ji tak chápeme), například:
  • The sun is shining.
    = v našem kontextu existuje pouze jedno slunce
  • The sky is very clear today.
    = obloha nad námi
• V určitých speciálních výrazech, například:
  • play the piano / play the guitar
  • listen to the radio
  • the same, the best, the biggest, the smallest
• Pro vyjádření o konkrétních místech, směrech a pozicích, například:
  • go to the cinema
    = konkrétní kino
  • go to the doctor
    = konkrétní lékař nebo návštěva lékaře
  • at the end of the street
  • on the left

Rychlé shrnutí

• Žádný člen → obecné myšlenky, aktivity, předměty, jazyky, sporty, jídla, časové výrazy a některé ustálené výrazy.
• The → konkrétní, známé, jedinečné nebo jasně určené věci.
• Porovnej:
  I go to school. = Jsem student a chodím do školy studovat.
  I go to the school. = Jdu do konkrétní budovy školy z určitého důvodu.

Členy u názvů lidí, budov a míst

U většiny názvů lidí, budov, ulic, parků a podobných míst používáme nulový člen (žádný člen). Některé názvy však používají the, protože je součástí jejich oficiálního názvu nebo protože název obsahuje obecné podstatné jméno.

Nulový člen

Obvykle nepoužíváme žádný člen, když samotný název už označuje konkrétní osobu nebo místo.

• U jmen lidí a titulů + jmen:
  Mr Johnson, Doctor Smith, Uncle Tom
• U ulic, silnic, náměstí, parků a tříd:
  Oxford Street, Times Square, Hyde Park, Fifth Avenue
• U míst, kde je první slovo už názvem (osoby nebo místa):
  Cambridge University, Victoria Station, London Zoo

The

The používáme u některých budov, organizací a dalších názvů, když je součástí jejich oficiálního názvu.

• U mnoha hotelů, muzeí, divadel, kin, galerií, restaurací a známých budov:
  the Hilton, the British Museum, the National Theatre, the White House
• U názvů obsahujících of:
  the Tower of London
  the Bank of England
• U novin a mnoha organizací:
  the Times, the Sun, the European Union
• U příjmení, když mluvíme o celé rodině:
  the Browns

Důležité výjimky

• Některé budovy používají nulový člen:
  Buckingham Palace
• Některé univerzity mají dvě oficiální podoby názvu:
  Cambridge University
  the University of Cambridge

Rychlý přehled

• Žádný člen → jména lidí a tituly, ulice, parky, náměstí a místa, jejichž první slovo je už vlastní jméno.
  Mr Johnson, Hyde Park, Oxford Street, Cambridge University
• The → mnoho hotelů, muzeí, divadel, novin, organizací, známých budov, názvů s of a příjmení označujících celou rodinu.
  the British Museum, the Tower of London, the European Union, the Browns
• Pamatujte: Některé oficiální názvy jsou výjimky, například Buckingham Palace (bez členu), ale the White House (s členem).

Členy: shrnutí

Angličtina má tři tipy členů: a/an (neurčitý člen), the (určitý člen) a žádný člen (nulový člen). Volba závisí na tom, zda mluvíme o něčem nespecifickém, konkrétním nebo, obecném.

A / an – jedna nespecifická věc

A/an používáme s jednotným počitatelným podstatným jménem, když mluvíme o jedné věci, která není konkrétní, nebo kterou posluchač nezná.

• Když něco zmiňujeme poprvé:
  I saw a dog in the garden.
• Když znamená jeden/jedna/jedno:
  I'd like a coffee, please.
We will come in an hour.
• Když říkáme, co někdo nebo něco je (povolání, typ, kategorie):
  She is a teacher.
  It's an insect.
• Ve výrazech s významem „za“:
  twice a week, 60 km an hour

A/an nepoužíváme s množným číslem ani s nepočitatelnými podstatnými jmény.

The – konkrétní nebo jasně určená věc

The používáme, když mluvíme o konkrétní osobě, věci nebo místě, které posluchač už zná (už se o něm např. předtím mluvilo), nebo když mluvíme o něčem jedinečném (co existuje na světě svého druhu jediné).

• Když už byla věc zmíněna:
  I bought a book. The book was interesting.
• Když je z kontextu jasné, o co jde:
  Close the door.
  = konkrétní dveře, které dokážeme určit
• U jedinečných věcí:
  The sun is shining.
• U konkrétních míst nebo budov:
  I went to the hospital to visit my friend.
• V některých zvláštních výrazech:
  play the piano, listen to the radio, the same, the best
• S výrazem the + přídavné jméno pro skupiny lidí:
  the rich, the poor, the unemployed

Nulový člen – obecný význam a ustálené výrazy

Žádný člen používáme, když mluvíme o věcech v obecném smyslu, o aktivitách, předmětech, jazycích, časových výrazech, jídlech nebo běžném účelu místa.

• Pro obecné myšlenky:
  Music can change people's emotions.
  = hudba obecně
• Pro předměty, jazyky, sporty a aktivity:
  She studies biology.
  He plays tennis.
  They speak Spanish.
• Pro dny, měsíce, svátky, next/last + čas a jídla:
  See you on Monday.
  I'll call you next week.
  We had breakfast at 8.
• Pro ustálené výrazy ve smyslu běžného účelu místa nebo aktivity:
  go to school (= jít do školy jako student)
  go to bed (= jít spát)
  go to work (= jít do práce)
  travel by bus / go on foot (cestovat autobusem / pěšky)
• U mnoha názvů míst:
  London, France, Europe, Mount Everest, Lake Superior

Názvy: nulový člen nebo the

Mnoho názvů používá žádný člen, protože samotný název už určuje místo. The používáme, když název označuje skupinu, geografický útvar nebo obsahuje obecné podstatné jméno.

• Nulový člen:
  London, Prague, Oxford Street, Cambridge University, Mount Everest
• The:
  the Atlantic, the Alps, the Canary Islands, the United States, the British Museum

Rychlé shrnutí

• a/an → jedna nespecifická věc v jednotném čísle u počitatelných podstatných jmen
• the → konkrétní, známá, jedinečná nebo jasně určená věc
• nulový člen → obecné myšlenky, aktivity, předměty, jazyky, jídla, časové výrazy, ustálené fráze a mnoho názvů
• Porovnej:
  I go to school. = Jsem student a chodím do školy.
  I go to the school. = Jdu do budovy školy z nějakého konkrétního důvodu.